041-021 ZILLERTÁLSKÉ ALPY III - Rakousko 

Zillertálské Alpy jsou jednou z částí mohutné soustavy Centrálních krystalických Alp, které se pnou od západu k východu, sledovány na severu pásmem Severních vápencových Alp a na jihu Jižními vápencovými Alpami. Vlastní Zillertálské Alpy jsou sice jen malou, ale zajímavou částí alpského systému. Na západě začínají průsmykem Brenner, odedávna důležitým přechodem z jihu na sever, na severu průsmykem Tuxer Joch, údolím řeky Ziller a průsmykem Gerloss Pass, na východě údolím Krimmler Tal a sedlem Birnlücke. Na jihu, již v Itálii, je ohraničují hluboká a teplá údolí řek Eisack, Aurino a Rienza. 

Od Brenneru jde po hlavním hřebenu až po sedlo Birnlücke italsko-rakouská hranice, v celkové délce 75 km; pro srovnání: hlavní hřeben Vysokých Tater je dlouhý 26 km. Na východě vrcholí Zillertálské Alpy horou Hochfeiler, vysokou 3.510 metrů. Jižní svahy spadají prudce do Itálie, na severu vysílá hlavní zaledněný hřeben několik rozsoch, rovněž silně zaledněných, které mezi sebou svírají dlouhá zelená údolí, posázená malebnými a romantickými sídly a osadami. Nejpříhodnější z nich se staly středisky cestovního ruchu, rekreace a různých letních i zimních sportů. Mnohé jsou rovněž nástupními místy k cestám a túrám, směřujícím údolím vzhůru přes lesy a alpské louky až po divoké hřebeny, ledovce a štíty. K nejznámějším střediskům patří ve Wipptalu Brenner s průsmykem, kterého používali již staří Římané, Krimml, kde jsou vyhlášené vodopády, a hlavně Mayerhofen, malebně položený přímo v Zillertálském údolí. 

Zillertálské Alpy svým divokým a zároveň malebným horským prostředím, svou snadnou přístupností a hustou sítí značených chodníků, jdoucích přes sedla, hřebeny i samotné vrcholy, jakož i množstvím horských chat a drobných ubytoven, jsou pravým rájem a vyhledávaným cílem zejména horolezců a vysokohorských turistů. 

K obrázkům (foto Horst Bauer): 

1. Počasí se nad velehorami střídá každým okamžikem a zcela pozměňuje náladu a ráz celého prostředí. Pozorovat hru barev, světel a stínů, kterou kouzlí letící cáry mraků na svazích hlavního hřebene Zillertálských Alp, je vždy velmi poutavé. 

2. Bezprostřední blízkost divoce rozeklaných skalních stěn a hřebenů i chladem dýchající rozpukané a vrásčité ledovce dávají pocítit člověku jeho malost a pomíjivost. Zároveň však zvyšují odhodlanost, pocit síly a vůle k utkání s nimi. 

3. Stezka z chaty Berliner Hütte (2040 m) na chatu Furtschagel Haus (2295 m) není nejpohodlnější. Krkolomně přechází až přes samotný vrchol Schönbichler Horn (3133 m). Dosažená výška však dává bezprostředně nahlédnout přes odstrašující hřeben Furtschagl Spitz (3188 m) a Möseler (3478 m) v hlavním hřebenu. 

4. I v poměrně velmi vysokých polohách, mezi balvany i na morénách, v těsném sousedství chladných ledovců rozkvétají něžné, ale otužilé horské květiny. Hojně tu roste na příklad i kamzičník Clusiův, známý nám i z našich Tater. 

5. V obtížnějších úsecích výstupu, kdy je třeba spoléhat nejen na nohy, ale také na práci rukou, přijde k slovu i horolezecké lano. To dodá každému pocit jistoty a vědomí, že se může kdykoliv spolehnout na každého člena lanového družstva, neboť teď ve skutečnosti všichni dohromady tvoří vlastně jednu osobu. 

6. Výstup na Olperer (3480 m), jednu z nejvyšších hor Zillertálských Alp, vede skalním pilířem pokrytým velkými skalními bloky. Snímek ukazuje jednotlivá lanová družstva, jak postupně zdolávají obtížnější místa a blíží se k vrcholu. 

7. Nejhezčí okamžiky z celého pobytu ve velehorách jsou chvilky odpočinku, strávené na dosažených vrcholech. Jako většina alpských velikánů, je i Olperer ozdoben na svém vrcholu vysokým křížem.