038-001 MONGOLSKO 

Mongolská lidová republika je vnitrozemský stát ve východní části Asie a přesto má jen dva sousedy; na severu Svaz sovětských socialistických republik a na jihu Čínskou lidovou republiku. Mongolsko je víc než desetkrát větší než naše republika, měří 1,535.000 km2, ale má zatím jen něco přes milión obyvatel, většinou mongolské národnosti; jen nepatrné procento tvoří Kazachové, Číňané a Rusové. Mongolové jsou menší postavy, zavalití, mají ploché, širokolící obličeje a snědožlutou pleť. 

Mongolsko je prastará země, jak to potvrzují i poslední archeologické vykopávky, na kterých se podílejí i naši vědci. I když je Mongolsko od nás vzdáleno na sedm set tisíc kilometrů, byly doby, kdy se evropské národy zachvívaly hrůzou při vyslovení jména vůdce Mongolů Čingischána, který počátkem 13. století mongolské kmeny sjednotil a podnikal s nimi válečné nájezdy, které sahaly až do Evropy. 

Z pohledu na mapu je zřejmo, že Mongolském probíhá stejná padesátá rovnoběžka jako naší republikou a přesto se mongolská příroda od naší velmi liší. To proto, že celé Mongolsko leží vysoko nad hladinou moře, průměrně tisíc až tisíc pět set metrů, že je prostoupeno horami a že značnou Část pokrývá pověstná poušť Gobi. Osevné plochy je v Mongolsku málo, jen necelých sto tisíc hektarů, na kterých se pěstuje pšenice, ječmen, proso, oves, zbytek zemědělské půdy tvoří pastviny, na kterých se chovají ovce, kozy, koně, hovězí dobytek, místy velbloud. V celku má Mongolsko na dvacet pět miliónů kusů dobytka, což je asi 25 kusů na jednoho obyvatele. Je to největší průměr na světě. Živočišné produkty jsou také největším zdrojem příjmů a jejich přebytky se vyvážejí. 

Průmysl se v Mongolsku teprve vyvíjí, počíná těžba uhlí, cínu, železa, manganu aj. V nedávno vybudovaných továrnách se zpracovávají kůže, maso, kožešiny, vyrábí se obuv, textil. 

Severní část Mongolská pokrývají hory, jichž dolní svahy a údolí jsou porostlé lesy, v nichž žijí jeleni, medvědi, vlci, rysi a jiná zvěr. V těchto oblastech objevil koncem minulého století ruský cestovatel Nikolaj Michajlovič Prževalský koně, který dostal jméno svého objevitele; nejúspěšnějším pěstitelem těchto koní je v poslední době naše pražská zoologická zahrada v Tróji. 

V poslední době se konají úspěšné pokusy o zemědělské využití severních oblastí pouště Gobi, která je místy porostlá řídkou stepní travou. Na těchto pokusech se podílejí i naši Českoslovenští agronomové. 

Hlavním městem Mongolska je Ulánbátar, který je typickým dokladem až neuvěřitelně rychlého vývoje Mongolské lidové republiky. Ještě před několika desítkami let to byl shluk převážně jen hliněných chýší a jurt; dnes je Ulánbátar moderní město se širokými ulicemi, které lemují několikapatrové domy, ve kterých žije přes 200.000 obyvatel. V Ulánbátaru je sídlo vlády a Mongolské lidové revoluční strany, universita, banka, elektrárna, rozhlas a několik továren. - V Ulánbátaru žije pětina obyvatel Mongolska. 

Venkovské obyvatelstvo, které se věnuje převážně zemědělství a hlavně chovu dobytka, žije většinou v jurtách, kožených, pohodlně vybavených stanech z koží, které umožňují stěhovat se se stády za pastvou. 

Mongolská lidová republika prochází prudkým rozvojem. Už dnes má na půl druhého tisíce kilometrů železnice, přes tisíc kilometrů silnic a letiště, které ji spojuje s celým světem. Vzrůstá průmysl, na jehož budování se výrazným způsobem podílejí i naše závody a technici. 

Mongolsko patří k rodině socialistických zemí a je členem RVHP. 

K obrázkům: 

1. Karavana v poušti Gobi. Přes poušť Gobi vede nyní už i železnice, nad ní křižují letadla, ale přesto ještě mnoho zboží dopravují přes poušť velbloudí karavany. 

2. Jurta, přenosné obydlí mongolských pastevců. Její vnější forma se už po dlouhá staletí nezměnila, ale uvnitř, v pohodlně zařízeném obydlí bývají už mnohé vymoženosti dnešního moderního života, na příklad odstředivka na mléko, transistorový přijímač apod. 

3. Solné jezírko v poušti Gobi; do takovýchto jezírek se stahuje voda z řídkých dešťů. Protože jezírka nemají odtok, voda z nich vyschne a na dně zůstane sůl. 

4. Děti pastevců pod Altajem; k jejich nejoblíbenější zábavě patří jízda na koních. 

5. Velké náměstí v Ulábátaru, hlavním městě Mongolska, má dnes moderní ráz. Kde ještě před několika desítkami let stávaly jen jurty a primitivní chalupy, stojí dnes několikaposchoďové domy. 

6. Zápasy mongolských borců mají zajímavou formu. Zápasníci napodobí svým postojem a pohyby orly se spuštěnými křídly. 

7. Mongolské děti na cestě ze školy. Od vyhlášení Mongolské lidové republiky přibývá škol a ubývá negramotnosti. V Ulábátaru je též první mongolská universita.