026-007 PEKING - Letní palác - I. 

Sídlem čínských císařů bylo po celá staletí tak zvané Zakázané město uprostřed Pekingu. Do tohoto areálu, obklopeného vysokou zdí, nesměli obyčejní smrtelníci vstoupit a také císař z jeho obvodu téměř nevycházel. Teprve v polovině 12. století byla nedaleko Pekingu, v tak zvané Zahradě zlatých vod, zahájena výstavba Letního paláce, kam měl císař se svým dvorem přesídlit v době léta, které je v Pekingu velmi horké. 

Čínský císařský dvůr býval velmi početný; se všemi úředníky, sluhy, eunuchy a strážemi čítal na tisíc osob. Proto se i letní sídlo velmi rozrostlo, zvlášť za vlády dynastie Mingů v 15. až 17. století. Postupně vznikly v Zahradě zlatých vod a kolem umělých jezer a jezírek tři skupiny paláců, chrámů a pavilónů, označínském způsobu velmi poetickými jmény: Zahrada věčného jara, Zahrada moudrosti a krásy a Pahorek desetitisíce dlouhých let. Celý areál se nazýval Zahradou podivných kopců a svou krásou neměl prý v světě obdoby. 

Když roku 1860 vnikla do Číny vojska evropských mocností, záměrně pobořila, vypálila a vyloupila právě budovy Letního paláce, prý ve snaze pokořit čínský císařský dvůr, který se tenkrát uchýlil do vnitrozemí. Poslední čínská císařovna, Tsu-Hsi, která po smrti svého manžela jako regentka sama vládla, obnovila některé stavby v Zahradě podivných kopců a žila tu až do roku 1908. Vypráví se, že na přestavbu svého sídla použila i peněz, určených na vybudování válečného loďstva. Dala skutečně za tyto peníze postavit také jednu loď, ale z mramoru, jako letohrádek na jednom z jezírek palácového areálu. 

Po svržení císařské dynastie a po vyhlášení čínské republiky r. 1912, byly objekty Letního paláce na čas uzavřeny a teprve po restauraci nejcennějších stavebních památek je Zahrada podivných kopců přístupná veřejnosti. 

I když tu bylo po r. 1860 mnoho zničeno a i když evropští rádcové císařovny Tsu-Hsi nedokázali při obnově staveb zachovat vždy čínský umělecký ráz, stále patří areál Letního paláce mezi nejvzácnější ukázky čínského umění. 

K obrázkům (foto Jan Bejbl): 

1. Pohled přes zamrzlé jezero Kun Ming na pahorek Van Šou Šan, česky Pahorek desetitisíce let. Na pahorku je jeden z největších chrámů Zahrady podivných kopců. 

2. V popředí pavilón pro služebnictvo, v pozadí hlavní chrám, v němž bývala pozlacená socha Buddhy. 

3. Bronzová plastika bájného, nikdy a nikde nežijícího zvířete.čované po  

4. Čínští umělci nezobrazovali přírodu v její skutečné podobě. Jejich díla představovala většinou vybájené tvory, nejčastěji draky. Drak nebyl však zlou bytostí jako v našich pohádkách, ale znakem dobré moci. 

5. Stará rituální nádoba, jaké se používaly při náboženských obřadech už před třemi tisíci lety. 

6. Staré čínské umění mělo svůj osobitý ráz a vyznačovalo se vyváženou kompozicí celku a mistrnou detailní výzdobou. 

7. Nejzajímavější ozdobou starých čínských staveb jsou malebně prohýbané střechy, ozdobené množstvím draků a dráčků, o nichž se věřilo, že chrání budovu a její obyvatele.