022-026 BUCHARA - SSSR 

Dnes je Buchara jedním z měst Uzbecké socialistické sovětské republiky, má kolem 80 000 obyvatel a sbíhají se v ní tři železniční tratě, které ji spojují se Samarkandem, pobřežím Kaspického moře a Taškentem. Před tisíci lety byla hlavním městem rozsáhlého chanátu a žilo v ní, stísněno mohutnými hradbami až 150 000 lidí. Mezi primitivními domky byly uličky tak úzké, že jimi soumaři, většinou velbloudi, sotva prošli, zato paláce chánovy, jeho rozsáhlý harém a obydlí vysokých úředníků hýřily prostorami a přepychem. 

Roku 1209 dobyl Bucharu pověstný Čingischán a jeden z jeho potomků si ji zvolil za své sídlo; on a jeho nástupci vybudovali z ní významné středisko islámského světa. Říkalo se jí "machzan ul ulúm", což znamená shromaždiště vědění a v jejích medresách, církevních islámských školách, studovalo někdy až na 5000 vyznavačů koránu. 

Hlavním zdrojem příjmů Buchary byl obchod. Byla křižovatkou obchodních cest nejen ze sousedních chanátů, ale i z Indie do tehdejšího Ruska a z Turecka až do daleké Číny. O množství karavan, které Bucharou procházely, svědčí skutečnost, že tu bývalo až na třicet karavanserailů, zájezdních hostinců pro karavany a více než dvacet bazárů. Clo ze zboží, které tudy procházelo, tvořilo nesmírný zdroj příjmů bucharských vládců. 

Život prostých obyvatel, poddaných mocným chánům, nebyl závidění hodný ani v dobách největšího rozkvětu Buchary. Teprve roku 1920, kdy byl poslední chán, Seid Mir Alim zbaven moci a Buchara se stala součástí Uzbecké SSR, vydechli i její obyvatelé svobodně. Přestože jim chánovy paláce nepřipomínají právě šťastnou dobu, pečlivě je uchovávají, aby se mohli jejich kráse obdivovat všichni milovníci orientálního umění. 

K obrázkům (foto Ivo Hlaváček): 

1. Čor-Minar, jedna z bývalých vstupních bran do Buchary. Ornamentální výzdoba věží je z fajansových kachliček zelené barvy, typické pro muslimské umění. 

2. Jedno z vládcovských obydlí v pevnosti Ark. Zvlášť pozoruhodné jsou profily sloupů a jejich hlavice, napodobující vnitřní strukturu granátového jablka. 

3. Medresa zvaná Miri-Arab, vysoká islámská škola, vybudovaná v první polovině 16. století patřila k nejvýznamnějším učilištím tehdejšího islámského světa. V budově medresy je též hrobka chána Ubaidulla, který vládl Buchaře v 16. století. 

4. Hlavní nádvoří letního sídla bucharských chánů se prostorností a výzdobou velmi lišilo od těsných uliček a obydlí poddaných. 

5. Harém, jehož průčelí se zrcadlí v umělém jezírku. Leckterá z žen dala přednost skoku do jezera před krutostí svého pána. 

6. Zahradní pavilón, v jehož stínu trávili volné chvíle vládcové Buchary. 

7. V sále hostů, jehož barbarsky překypující výzdoba měla omračovat chánovy návštěvníky, je dnes muzeum, kde jsou ve vitrínách shromážděny ukázky oděvů a různých předmětů bývalých mocipánů Buchary.