022-019 JERUZALÉM - Jordánsko 

Historie Jeruzaléma je prastará a první zprávy o něm sahají až do třetího tisíciletí př. n. l. K jeho nejvýznamnějším panovníkům patří král David a jeho syn Šalamoun, který vybudoval v Jeruzalémě chrám boha Jahve, což byl bůh starověkých Židů. Roku 586 př. n. l. rozbořili Jeruzalém Babyloňané a odvlekli jeho obyvatele, Židy, do zajetí. Když se Židé po půl století vrátili, postavili Jeruzalém znovu a byl jejich hlavním městem až do r. 70 n. l., kdy ho zničili Římané. Ti pak na jeho místě vybudovali své město, zvané Aelia Capitolina, které ovládali až do roku 538, kdy se celé Palestiny i s Jeruzalémem zmocnili Arabové. 

Podle biblického podání žil v Jeruzalémě na přelomu tisíciletí Ježíš Kristus a podnes se ukazují místa, kde byl jat, kde souzen, kudy nesl kříž, na němž zemřel a kde byl pohřben. Avšak r. 1947 byly v Judských horách nad vádí Kumrámem objeveny pergameny, ve kterých jsou záznamy o "učiteli spravedlnosti", jenž žil nejméně sto let před údajným narozením Krista, a jehož učení se znelíbilo Židům, kteří ho v Jeruzalémě umučili. Současná legenda o Kristu a jeho osudech v Jeruzalémě pochází pravděpodobně od sv. Heleny, která byla na počátku 4. stol. byzantskou císařovnou. Ta navštívila r. 326 Jeruzalém, měla "vidění", a na jeho podkladě vypověděla, jak se vše s Kristem v Jeruzalémě ode- hrálo a označila příslušná místa. Církev ji za to prohlásila za svatou a Jeruzalém se stal cílem poutníků z celého světa. 

Když od 6. století ovládli Jeruzalém Arabové, nezůstali pozadu za římskou církví a vymyslili legendu, podle které jejich prorok Mohamed, který ve skutečnosti zemřel r. 632 a je pochován v Medině, byl právě tu, v Jeruzalémě, "vzat na nebesa". Od té doby putovali a putují do Jeruzaléma také zbožní muslimové. 

Církev těžce nesla okupaci Palestiny a Jeruzaléma muslimy a proto v letech 1096 až 1270 podněcovala k tak zvaným křižáckým výpravám, které měly "Svatou zemi" a Jeruzalém osvobodit od pohanů. Ve skutečnosti křižáci hlavně drancovali a loupili, zahubily milióny lidí a přesto překoncem 13. století ovládli znovu celou Palestinu i okolní oblasti muslimi. Od r. 1517 patřil Jeruzalém k Turecku a teprve po čtyřech stech letech, r. 1917 ho za první světové války dobyli Angličané a vyhlásili za hlavní město svého mandátu, který potrval až do r. 1948. 

Po druhé světové válce si na Jeruzalém dělali nárok dva zájemci, Jordánsko a Izrael. Podle rozhodnutí OSN se měl Jeruzalém stát mezinárodním územím, ale Izrael a Jordánsko si ho rozdělili mezi sebe; hranicí se stala linie příměří z r. 1949. Izrael obsadil tak zvané Nové město s přibližně 170.000 obyvatel a vyhlásil je hlavním městem státu, Jordánsku zbylo Staré město s asi 60.000 duší. Naše snímky jsou z této jordánské části, kterou však v dnešní době ovládá stát Izrael. 

K obrázkům (foto Robert Elischer): 

1. Celkový pohled na historickou část Jeruzaléma, tak zvané Staré město, patřící Jordánsku. Uprostřed pozlacená kopule chrámu na Abrahamově skále. Na tomto místě postavil první židovský chrám král Šalamoun. 

2. Jeruzalém byl vždy nejen vládním centrem, ale současně též vojenskou pevností, chráněnou hradbami. Na snímku je zachovalá část mohutných hradeb. 

3. Hora Olivetská s Getsemanskou zahradou, kde podle biblického podání byl Ježíš Kristus jat a předveden před tehdejšího zástupce Říma, Pontského Piláta. 

4. Nádvoří Pontského Piláta; zde podle bible vydal Pilát Ježíše Židům a sám si umyl ruce; odtud pochází úsloví "umít si ruce", tj. zbavit se odpovědnosti. 

5. Pohled z kostela Dominus flevit, který stojí na místě, kde se podle bible Ježíš modlil, než byl zajat. 

6. Via Dolorosa (útrpná), zvaná česky "křížová cesta". V této ulici bylo podle vidění císařovny Heleny vězení, ve kterém byl Ježíš držen před ukřižováním. 

7. Bazar v jedné z nejživějších ulic starého Jeruzaléma. V obchůdcích i na nespočetném množství venkovských stánků se tu prodává orientálně pestrý výběr všeho možného.