022-006 ODĚSA 

Své v podstatě neruské jméno dostala Oděsa omylem; její křtitelé se domnívali, že na jejím místě stávala kdysi řecká osada Odisos. Poslední archeologické objevy potvrzují, že pobřeží Černého moře v oblasti dnešní Oděsy bývalo obydleno od pradávna, ale že tudy prošli nejen Řekové, ale i Skytové, Slované i jiné národy. Avšak klíčem k Černému moři se stala Oděsa teprve koncem 18. století, kdy zdejší krajinu dobyla ruská vojska pod vedením A. V. Suvorova a v Oděse byl vybudován přístav a mohutná pevnost na jeho ochranu. Teprve potom se za necelých sto let stalo z Oděsy velkoměsto a její přístav největším po Petrohradu. 

Se vzrůstem města, přístavu a průmyslu přibývalo v Oděse i dělnictva, které tvořilo důležitou složku celoruského revolučního hnutí; roku 1905 zvolili oděští dělníci za svého delegáta V. I. Lenina. Toho roku došlo též ke vzpouře námořníků na legendárním křižníku Potěmkin kotvícím v oděském přístavu. 

Těžké dny prožívala Oděsa za první světové války, kdy se v ní střídala německá vojska s anglickými a francouzskými interventy, ještě těžší pak za Velké vlastenecké války kdy fašisté obětovali na dobytí Oděsy čtvrt miliónu svých vojáků. Jen necelý půl roku vydrželi Němci v Oděse, a to ještě za cenu nesmírných ztrát, které jim působili obránci Oděsy, skrývající se v podzemních katakombách města. 

Němci způsobili Oděse nepředstavitelné škody; soudilo se, že bude třeba dvaceti let na její vzkříšení. Byla však obnovena za necelých pět let a vyrostla do nové, nebývalé krásy. Dnes opět patří Oděsa k nejvýznamnějším přístavům SSSR, a současně se stala jedním z nejkrásnějších měst Černého moře. Válečné trosky, i když byly nesmírné, zmizely beze stopy a jen památníky a pomníky připomínají místa, kde se odehrály nejurputnější boje. Vznikly nové bulváry, vyrostly nesčetné budovy, přibylo parků i okrasných sadů, Oděsa zkrásněla. Má přes půl tisíce průmyslových závodů, ale má i mnoho kulturních a osvětových zařízení; svou budovu Opery a baletu považují Oděsané za nejkrásnější v SSSR. V hudbě má Oděsa zvlášť slavnou tradici; působil zde P. I. Čajkovskij, ze zdejší konzervatoře vyšel světový houslista David Oistrach a pianista Emil Gilels, a pro nás je zvlášť zajímavé, že v Oděse odedávna působilo i mnoho českých hudebníků. 

Slavná je tradice Oděsy i v oblasti literatury; A. S. Puškin, který tu byl ve vyhnanství, napsal zde první část svého slavného Evžena Oněgina. V Oděse bývali často hosty Lev Nikolajevič Tolstoj, Gogol a jiní. Maxim Gorkij pracoval nějaký čas jako dělník v oděském přístavu. 

Dnes má Oděsa dvacet vysokých škol, několik výzkumných ústavů a v blízkém okolí též řadu sanatorií a léčebných ústavů. Na břehu moře v sousedství Oděsy vznikají totiž stále nové a nové mořské lázně, kde nacházejí zdraví a odpočinek tisíce hostů z SSSR i ze zahraničí. 

K obrázkům: 

1. Pravoslavný kostel, jeden z těch, který se zachoval po druhé světové válce. 

2. Pláž; v okolí Oděsy je mnoho pláží, které v létě hostí nesčetné množství návštěvníků. 

3. Oděsa má v této době sedm divadel, z nichž nejvýznamnější je Opera a balet. 

4. Poťomkinské dělo, připomínající boje o Oděsu a její přístav v 19. stol. 

5. Poťomkinské schody vedoucí k Přímořskému bulváru. 

6. Nádraží, kde končí železnice spojující Oděsu se zázemím. 

7. Oděsa má mnoho parků a ozdobných sadů, které doplňují půvab tohoto čistého a úpravného města.