020-044 STÁTNÍ ZÁMEK JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU 

Daleko do kraje ční monumentální zámecká stavba městečka jihozápadní Moravy. Původní renesanční zámek byl vybudován v místě středověké vodní tvrze u říčky Rokytné. Dnešní podobu rozsáhlé, architektonicky zajímavé barokní budovy nabyl jaroměřický zámek v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy připadlo panství, zkonfiskované po bitvě na Bílé hoře účastníkům stavovského povstání, Rechenberkům z Želetic, německému rodu Questenberků, jehož zakladatel Gerhard se ještě jako měšťan nechvalně proslavil v bitvách třicetileté války. 

Horečná stavební činnost vyvrcholila za Jana Adama z Questenberka, kdy byl částečně realizován projekt, jehož autorem je podle nejnovějších informací Jakub Prandtauer. Půdorys dvoupatrové zámecké budovy, připomínající písmeno E, dotváří na západní straně typická silueta kostela s kupolí a dvěma věžemi. Součástí zámeckého komplexu je park, jehož část, přimykající se přímo k zámku, je architektonicky řešena ve francouzském stylu, druhá - za Rokytnou - vyznívá ve volnější, romantické krajinné pojetí. 

V interiéru zámku patří k nejcennějším památkám alegorická stropní freska P. M. Francia, taneční sál s freskovou výzdobou Jeana Baptisty, čínský pavilónek s podlahovými intarziemi, římské lázně a salla terrena. Jenom částečně se zachovaly obrazy zámecké galerie a divadlo. 

Nelze psát o jaroměřickém zámku a nezmínit se o slavné zámecké kapele a jejím kapelníku, třebíčském rodáku Františku Míčoví, autoru první české opery (1730) "O založení města Jaroměřic", česky zpívané pro místní obyvatelstvo. Hudební život na jaroměřickém sídle učinil z něj v osmnáctém století nikoli nevýznamné kulturní centrum, připomínané dnes instalací dobových hudebních nástrojů. Majetkem státu stal se jaro-měřický zámek v roce 1945, poslední rozsáhlejší rekonstrukci dokončili pracovníci Krajského střediska státní památkové péče a ochrany v Brně v první polovině sedmdesátých let. 

K obrázkům (foto Jaroslav Novotný): 

1. Zahradní průčelí jaroměřického zámku s částí parku, udržovaného v původní podobě francouzského zahradněarchitektonického stylu. 

2. Západní zámecké křídlo s kostelem od říčky Rokytná z druhé části parku, v jehož uspořádání převládá již romantické cítění ve volnějším krajinném pojetí. 

3. Salla terenna v přízemí zámku s freskovými malbami iluzivní pergoly, porostlé popínavými rostlinami. Busta představuje plačícího Herakleita. 

4. V modrém salónu je umístěna část zámecké obrazárny. Jsou tu díla 17. a 18. století mistrů holandské školy. Několik obrazů je ze století devatenáctého. Rokokový porcelán pochází z Vídně a Míšně. Biedermeyerový nábytek je doplněn barokním sekretářem s prádelníkem. 

5. Zlatý neboli dámský salónek se soupravou nábytku ve stylu Ludvíka XVI. Na stěnách rokokové portréty Questenberků a Kouniců. 

6. Poslední místnost je vybavena pseudoslohovým nábytkem, míšeňským, vídeňským a modrým delftským porcelánem. 

7. K nejatraktivnějším zámeckým místnostem patří čínský salónek ze 30. let 18. století, s využitím orientálních zdobných prvků na tapetách. Složitý figurální motiv na podlaze je sestaven z barevných dřev (tzv. intarzie). 

Poznámka: 

Stereokotouček SZ Jaroměřice nad Rokytnou je součástí první série edice Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Byly do ní zařazeny ještě Boskovice a Pernštejn. Tímto moderním propagačním materiálem budou postupně vybaveny všechny jihomoravské hrady, zámky, nejvýznamnější památky dělnického a revolučního hnutí i chráněné krajinné oblasti.