020-034 ZÁMEK KYNŽVART II 

Jméno má tento zámek po bývalém královském hradu, který stával od doby Přemyslovců severně od dnešního městečka Kynžvartu. Měl sloužit k ochraně západní hranice českého království, ale v první polovině 14. století se jeho tehdejší držitelé, pánové z Hertenberka, věnovali víc než strážení loupeži a piklům s nepřáteli země. Dal proto král Karel IV. roku 1347 hrad Kynžvart zbořit. 

Pak se majitelé kynžvartského panství střídali, až roku 1623 bylo propůjčeno německému rodu Metternichů. V té době pustošila naši zem válka třicetiletá a proto teprve roku 1681 započal F. E. Metternich s výstavbou nového rodového sídla; počátkem byl malý barokový zámeček, vybudovaný několik kilometrů jihozápadně od bývalého hradu. 

Na počátku 19. století vstoupili do služeb Habsburků a v letech 1821 až 1848 byl Klement Lothar Metternich kancléřem rakouského císařství. Byl to obratný diplomat, stoupenec policejního absolutistického režimu a jeden z nejreakčnějších politiků své doby. Smetla ho až revoluce roku 1848, kdy musil na čas uprchnout do ciziny. V době své moci a slávy dal si kancléř Metternich přebudovat původní malý zámeček na své letovisko a reprezentační sídlo. Stavbu navrhl a řídil rakouský architekt Pietro Nobile. 

Nejpoutavější zajímavosti zámku jsou v jeho komnatách. V málokterém šlechtickém sídle bylo nashromážděno tolik uměleckých i jiných předmětů jako zde. Metternich tu zřídil celé muzeum, kde byly sbírky přírodnin, orientální předměty, výtvarná díla, ale i všelijaké kuriozity, jako na příklad karty maršálka Radeckého, dýka z atentátu na Napoleona III., katovské meče aj. Tyto sbírky ošetřoval bývalý kat města Chebu. Od roku 1947 je zámek Kynžvart majetkem státu. V současné době o něj pečuje Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni. Zámek je veřejnosti přístupný a jeho prohlídka dává příležitost poznat způsob života bývalého feudálního panstva. 

K obrázkům (foto Milan Racek): 

1. Hlavní průčelí empirového zámku Kynžvart, jak byl vybudován v letech 1821 až 1839. Mezi bočními křídly zámku je tak zvaný čestý dvůr, který uzavírá mohutná mříž, jež byla odlita v metternišské huti v Plasích. 

2. Vstupní hala z čestného dvora, kde je nyní vystaven reprezentační kočár kancléře Metternicha, dar císaře Františka I. z roku 1813. 

3. Pracovna kancléře Metternicha s rokokovým psacím stolem. V popředí je empirový stůl a na něm dvě napodobeniny egyptských obelisků. V pozadí porcelánová, silně zlacená váza s portrétem císaře Františka I. 

4. Knihovna Richarda Metternicha, nejstaršího syna a dědice kancléřova. Je to architektonicky vzorně řešená místnost. V knižních policích, zhotovených z mahagonového dřeva, je na 6 000 svazků z oboru historie, přírodních vod, umění i beletrie. Nad umělecky zpracovaným psacím stolem visí vzácný empirový lustr. 

5. Zámecká jídelna. Kolem rozměrného oválového stolu jsou křesla pro čtyřiadvacet osob. Na stole je bronzový, silně zlacený servis, který kancléř dostal darem od města Paříže. Nad stolem visí zajímavý holandský lustr z počátku 17. století. 

6. Orientální chodba, nazvaná podle předmětů dovezených z Číny a Japonska. Jsou to hlavně pestře malované vázy a lakové skříňky, zdobené zlatými kresbami. 

7. Kabinet kuriozit. Na snímku je pouze nepatrná část zvláštností, které kancléř Metternich přímo náruživě sbíral. Po levé straně je figurína čínského mandarina, v okenním výklenku skříňka s velkými knihami, v pozadí na vitríně různé starobylé korbele a jiné. Tyto sbírky, kde měl kancléř rovněž pozůstalost Alexandra Dumase i kadeř milenky francouzského krále, spravoval chebský kat jménem Karl Huss. Ten zařadil do sbírky i své katovské nářadí