020-031 ZÁMEK HOŘOVICE 

Nejstarší zmínka o vsi Hořovicích se objevuje v zakládací listině kladrubského kláštera už v r. 1115. Páni z Hořovic, kteří se později psali ze Žerotína, vybudovali zde kolem r. 1200 první opevněné sídlo. Pozdější středověký hrad získal ve 14. století král Václav IV.; spolu s Karlštejnem, Valdekem, Žebrákem a Točníkem patřil k okruhu pevností, o něž se opírala královská moc až do r. 1430, kdy po devítidenním obléhání vydal hořovický hrad husitům jeho tehdejší správce Zikmund Huler a sám pak vstoupil do jejich řad. 

Podle pražského historika ze 16. stol., Prokopa Lupáče z Hlavačova, se tu prý počátkem husitských válek narodil Jiří z Poděbrad. 

Po roce 1520 byl hrad sto let v majetku pánů z Říčan, z nichž se zejména Václav a Jan zasloužili o školství a kulturní vzestup města Hořovic. Na hradě pak založili slavnou "říčanskou" knihovnu, významnou nikoliv počtem, ale výběrem vzácných i unikátních rukopisů. Bohuslav Balbín ji řadil mezi přední šlechtické knihovny v Čechách, na druhé místo za rožmberskou knihovnou v Třeboni. 

Bernard Ignác z rodu Martiniců, který v pobělohorské době získal hořovické panství jako konfiskát po pánech z Říčan, postavil kolem roku 1700 jihovýchodně od středověkého hradu barokní zámek. Další majitel, Evžen z Vrbna, dal v letech 1737 - 1756 přestavět zámek do dnešního půdorysu ve tvaru písmene H. Zámeckou architekturu doplnil francouzským parkem podle projektu J. F. Schora, který nejspíš také vyzdobil zámecké schodiště velkou nástropní freskou. 

K dalším stavebním proměnám došlo po roce 1852, kdy zámek koupil vládnoucí kurfiřt hessenský, Bedřich Vilém I. Tehdy byly zároveň s pivovarem a vinopalnou zbořeny všechny hospodářské budovy a zámek přestavěn do dnešní podoby. Pozdně rokokové interiéry byly nově upraveny v empirovém slohu. 

S osudy zámku a jeho majiteli je spjat vývoj železářství v hořovickém kraji. Pánové z Vrbna získali r. 1685 hutě v Komárově, Podluží a Cheznově, a brzy založili další. Vyrábělo se zde železo tyčové a hřebíkářské a o něco později i plech a drát. Po celých Čechách se rozšířily zdejší plechové pocínované lžíce. V polovině 18. stol. se všude na hořovicku zaváděla výroba cvočků. Dělaly se nejdřív podomácku, téměř v každé chalupě, později se vyráběly strojově, lisované nebo lité. 

Hořovická litina, vyráběná v širokém sortimentu, si brzy získala výbornou pověst. Největší zájem byl o hořovická kamna s reliéfní výzdobou, která se vyráběla ve třiceti variantách. Ve slévárnách se odlévaly i umělecké výrobky, ozdobná zábradlí a mříže, kříže s figurální plastikou, reliéfní portréty a busty i tzv. černé šperky. Ukázky těchto prací jsou vystaveny v hořovických a komárovských sbírkách, a hlavně v pražském Umělecko-průmyslovém muzeu. S nástupem dalších majitelů, kurfiřtů hessenských a knížat hanavských, kteří zanechali umělecké výroby, ztrácely někdejší vrbnovské železárny svůj význam, až nakonec ve výrobní soutěži zanikly. 

K obrázkům (foto Pavel Hrdlička): 

1. Hlavní průčelí hořovického zámku s vystupující střední částí (rizalit) nese hranolový nástavec, ukončený vížkou s hodinami a cibulovitou bání. 

2. Plochá kopule nad schodištěm je vymalována živě barevnou iluzivní freskou, oslavující vědy a umění. Autorem nástěnné malby je snad významný pražský freskař Jan Ferdinand Schor, který v první polovině 18. století projektoval hořovický francouzský park a který vytvořil i v Praze, v letohrádku Amerika, podobnou nástropní fresku. 

3. Většina zámeckých místností je upravena empírově, jídelna si však zachovala původní rokokový ráz (štukatura z 18. stol., kamna a nábytek). Velké olejové obrazy s náměty z holandského venkova pocházejí z první poloviny 19. století. 

4. Oválný sál knihovny vznikl při rozsáhlé přestavbě zámku, kterou podnikl začátkem druhé poloviny 19. století nový majitel Hořovic, hessenský kurfiřt Bedřich Vilém I. Původní vrbenská knihovna byla tehdy rozvezena na Moravu a do Slezska. Její nejcennější část, tzv. říčanská knihovna s mnoha unikátními spisy se při tom ztratila. Novou knihovnu naplnil Bedřich Vilém soudobými tisky; týkají se zejména Hessenska, Kasselu, Hanavska a rodiny Fugerů. Některé z nich jsou maskovány maketami napodobujícími středověké folianty. 

5. Lovecký salón zřídil Bedřich Vilém současně s knihovnou při velké přestavbě zámku, kterou vedl kasselský dvorní architekt Gottlob Engelhardt. Lovecké scény - nepravé malované gobelíny z 18. století - pokrývají stěny celého salónu. 

6. Zahradní nádvoří zámku uzavírá mřížový plot s branou, osazený raně barokními sochami a vázami s reliéfy. Alegorické a mytologické postavy jsou dílem pokračovatelů Matyáše Brauna z první poloviny 18. století. 

7. Zámecký park, v 18. století francouzský, končí u krásné litinové "sluneční" brány, vyzdobené paprsčitým zlaceným sluncem. Sochy na pilířích, výtvarně nejhodnotnější plastiky zámku, vytvořili rovněž Braunovi pokračovatelé.