020-020 ZÁMEK BŘEZNICE 

O Březnici poprvé hovoří zpráva z r. 1238, která uvádí i jméno pravděpodobného zakladatele tvrze na břehu říčky Vlčavy, Budislava z rodu Buziců. Byl hlavou panského rodu, který měl mocné postavení v kraji, jímž procházely obě hlavní zemské cesty do Bavor: zlatá stezka, vedoucí z Prahy na jih, i druhá cesta směrem na Plzeň. Budislav se významně uplatňoval také na královském dvoře - byl radou a důvěrníkem Václava I. V druhé polovině 13. stol. si zbudoval výstavnou tvrz uprostřed statků, jejichž pánové měli ve znaku černou sviní hlavu ve zlatém poli. 

Tvrz i městečko byly za husitských válek vypáleny vojsky katolických pánů, kteří neodpustili tehdejšímu majiteli Březnice, Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, že se horlivě hlásil k Husovu učení. Avšak Petrovi synové tvrz i městečko obnovili. 

V 16. století koupil Březnici Petr Malovec z Chýnova. Opevnil tvrz druhým pásem hradební zdi s podkovovitými baštami a vodním příkopem a kolem původního opevnění dal vykopat ještě další vodní příkop. 

Do stavebních dějin Březnice se však nejvýrazněji vepsali Lokšanové z Lokšan, kteří v druhé polovině 16. stol. přestavěli tvrz zhruba do dnešní podoby renesančního zámku. 

Za Kateřiny z Lokšan, dcery bohatých bankéřů ze Špýru, se zámek stal vskutku reprezentativním sídlem. Při honech, na které sem Kateřina zvala vybranou dvorskou společnost, seznámila svou krásnou neteř Filipinu Welserovou s tehdejším místodržitelem v Čechách, arciknížetem Ferdinandem. Roku 1557 byli na Březnici tajně oddáni a po roce se tu Filipině narodil syn, Ondřej Rakouský. Legenda vypráví, že Kateřina pohodila novorozeně u brány, a když bylo jako nalezenec přineseno do zámku, Filipina prý je adoptovala. 

Další výraznou osobností na Březnici byl královský prokurátor Přibík Jeníšek z Újezda, neblaze proslulý z procesu proti sedmadvaceti vůdcům stavovského povstání, popraveným r. 1621 na Staroměstském náměstí. Březnické panství získal v roce 1623 a jako komisař pověřený reformací věnoval velké částky především na církevní stavby. Na svých statcích si osoboval hrdelní právo a prý se popravovalo i na nádvoří zámku. 

Pozval do zámku jezuity a brzy pro ně postavil na náměstí Březnice monumentálně raně barokní chrám a mohutnou budovu koleje. Zámek, za třicetileté války zpustošený, poměrně rychle opravil a přistavěl k němu kapli. Založil také nový hřbitov s kaplí sv. Rocha, který je, stejně jako jezuitský kostel, dílem italských stavitelů Karla a Martina Luraghů. 

Z dalších majitelů zámku uchovával starobylé sídlo jen Hanuš Kolovrat. Jeho dědicové, Palffyové z Erdödu, necitlivě zasahovali do zámeckého celku a silně poškodili jeho památkovou hodnotu. 

K obrázkům (foto Pavel Hrdlička): 

1. Budova zámku od jihovýchodu. 

2. Vysoká třípatrová vstupní věž vznikla přestavbou z původně raně gotické pravoúhlé bašty se střílnami. I její starší brána byla renesančně upravena a opatřena padacím mostem. Z toho lze usuzovat, že ještě v 16. stol. byl zámek chráněn vnitřním, nejspíš vodním příkopem. 

3. Stěny rokokového salónku zdobí originální tapety s malovanými parkovými fantasiemi. 

4. Při renesanční přestavbě byla v prvním patře vstupní věže zřízena tak zvaná lokšanská knihovna. Má malovaný strop, nástěnné malby a malované skříně na knihy, datované letopočtem 1558. Knihovna je jediným dochovaným renesančním interiérem březnického zámku. 

5. Rytířský sál se sbírkami zbraní a portréty majitelů zámku. 

6. V letech 1625-32 postavená v jihozápadním nároží zámku patrová kaple s gotizujícími stavebními prvky, ale s vnitřní renesanční úpravou. Zařízení kaple a kruchta jsou rokokové z r. 1760. Oltářní obraz je kopií vzácné březnické madony z r. 1396 (originál je v pražské Národní galerii), pozdně barokní sochy pocházejí z dílny Ignáce Hammera z Dobré Vody a okna s kolovratskými erby jsou od Jana Zachariáše Guasta z r. 1866. 

7. Raně barokní kostel a jezuitská kolej na březnickém náměstí. Stavby provedli v letech 1641-50 význační stavitelé té doby Karel a Martin Luraghové.