020-019 ZÁMEK MNICHOVO HRADIŠTĚ 

V klášteře na místě dnešního zámku byl od poloviny 12. století usazen cisterciácký řád. Ve středověku byl příkladem hrabivé církevní vrchnosti a jako takový kritizován i v kázáních M. J. Husa. Proto i v době husitské revoluce se záští lidu obrátilo proti této vrchnosti. V roce 1420 byl klášter dobyt a vypálen. Až po roce 1556 dal Jiří z Labouně na místě „kláštera pustého" vybudovat renesanční zámek. 

Na sklonku 16. stol. zdědil panství Václav Budovec z Budova, čelný představitel Jednoty bratrské, za panování Ferdinanda II. vůdce českých stavů. Ve stavebních úpravách pokračoval v letech 1600-1606. Když byl Václav Budovec r. 1621 popraven na Staroměstském náměstí, koupil mnichovohradišťský zámek jako konfiskát Albert z Valdštejna, pozdější generalissimus císařských vojsk. 

Albrecht z Valdštejna byl pak v Chebu zavražděn, ale Mnichovo Hradiště zůstalo ve vlastnictví jeho rodu. Albrecht Josef z Valdštejna začal r. 1696 připravovat další přestavbu zámku a svěřil ji pražskému staviteli Antoniovi Canavalle, který si později přizval k spolupráci Mikuláše Raimondiho. Už od počátku 18. století stojí na místě renesančního zámku dnešní podkovitá barokní stavba. Nesouměrnost nové budovy vznikla tím, že projektant pojal do severozápadního křídla a z části i do hlavního zámeckého traktu původní renesanční stavbu. Téměř současně byly vystavěny v prodloužení zámeckých křídel obojí stáje a v ose zámku zahradní salla terrena. 

Stromová alej od sally terreny vede k bývalému kapucínskému klášteru, který byl postaven v devadesátých letech 17. století. K architektonicky strohému kostelu sv. Tří králů dala Marie Markéta z Valdštejna r. 1723-24 přistavět - z vděčnosti za odvrácení moru - kapli sv. Anny. Za jejím bohatě členěným průčelím, vyzdobeným sochami z kosmonoské dílny Josefa Jelínka, je hrob Albrechta z Valdštejna. 

K obrázkům (foto Pavel Hrdlička):  

1. Celkový pohled na zámek. 

2. Valdštejnská knihovna, založená pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna, byla v roce 1921 přemístěna do zdejšího zámku z Duchcova. Čítá 22.000 svazků vybrané literární hodnoty. S 33 prvotisky a vzácnými českými rukopisy představuje jeden z našich nejcennějších knihovních souborů. Kuriositou knihovny jsou rukopisy někdejšího duchcovského knihovníka Giacoma Casanovy. 

3. Zlatý kabinet je zajímavý zámecký interiér z doby kolem r. 1735. Stěny místnosti pokrývá červený a šedý umělý mramor se zlaceným páskovým ornamentem a zlacené oválné reliefy s mytologickými výjevy a alegoriemi ročních dob. Obraz nad krbem je portrét Marie Alžběty Fürstenberkové. 

4. Tak zvaná delftská jídelna byla rozměry přizpůsobena renesančnímu stropu s valdštejnským erbem z doby kolem roku 1580, který pochází ze zámku v Dobrovicích. Je celá zařízená delftskou fajánsí ze 17. až 19. století. 

5. Italský (neapolský) salón byl pojmenován podle rozměrných obrazů zámeckého malíře Jiřího Hisslera, které pokrývají celé stěny místnosti. Předlohou k žánrovým obrazům ze života na italském pobřeží byly rytiny Josefa Hartmana, vytvořené podle Bauerových obrazů z poloviny 17. stol. 

6. Letohrádek - sallu terrenu - postavil r. 1711 valdštejnský stavitel Mikuláš Raimondi. Osmiúhelníkové jádro této malé centrální stavby vyzdobil jemným akantovým štukem, stěny s perspektivními obrazy ruin a polopostavami atlantů pokryl kaménkovou omítkou na způsob groty a do středu klenby umístil nástropní obraz k oslavě valdštejnského rodu - praotec Valdštejnů představuje svých čtyřiadvacet synů králi Přemyslu Otakaru II. 

7. Kapli sv. Anny vystavěl v roce 1723 z podnětu Marie Markéty Valdštejnové řádový stavitel P. Jan Křtitel. Z jižní bohatě členěné boční stěny této budovy vytvořil monumentální průčelí nové kaple. Roku 1785 byly do kaple převezeny ostatky Albrechta z Valdštejna ze zrušeného kláštera ve Valdicích. Mramorový náhrobek Valdštejnů provedl v roce 1933 sochař Kolaczek.