020-015 BRNO V 

Jen málokde se rozcházel význam pojmenování místa tak nápadně se skutečností, jako na brněnském Špilberku. Kdo mu dal toto hravé jméno, jistě netušil, kolik slz a krve tu bude prolito. Místo her se tu po staletí páchaly nejsurovější krutosti. 

Hrad na vrcholu Špilberku založil v druhé polovině 13. století Přemysl Otakar II. a od doby panování Břetislava se Špilberk stal sídlem moravských údělních knížat. 

V době husitských válek měl Špilberk ve své moci Zikmundův zeť a spojenec Albrecht. Jeho posádka se obléhání husitským vojskem ubránila a teprve po Albrechtově smrti se Špilberku zmocnili brněnští měšťané a tenkrát se podzemí tohoto hradu stalo současně i hromadným vězením; Brňané, věrni Římu, věznili tu zajaté husity. 

V 16. století hrad Špilberk vyhořel, ale byl znovu vybudován a ještě lépe opevněn, takže patřil v těch dobách, zvláště za války třicetileté, k téměř nedobytným. Ubránil se v polovině 17. století dlouhotrvajícímu švédskému obléhání a v 18. století i pruskému vojsku. První nepřátelský vojevůdce, který do špilberského hradu vstoupil, byl r. 1805 Napoleon a to jen proto, že hradní posádka Špilberk opustila dřív, než francouzské vojsko přitáhlo k Brnu. A když si Napoleon roku 1809 na zpáteční cestě do Francie prohlédl Špilberk podruhé, poručil jeho hradby rozbořit a hradní studnu zasypat; nechtěl mít tak pevný hrad v zádech. 

Tenkrát přestal být Špilberk pevností a stal se nejchmurnějším místem habsburské říše - hromadnou věznicí. Byl tu už dřív žalář, kde bývali drženi různí lapkové a loupeživí rytíři, ale v 18. století byl celý Špilberk přebudován na věznici a v jeho podzemí byly zřízeny kobky, kde byli mučeni a vězněni nejen zločinci, ale hlavně političtí odpůrci krutého absolutistického habsburského režimu. Byla tu mučírna, kde byli vězňové napínáni na skřipec, páleni železem a pak drženi v podzemních kobkách, kam nikdy neproniklo denní světlo. Až roku 1779 navštívil Špilberk císař Josef II. a dal prý se na hodinu zavřít do jedné z podzemních kobek. Když z ní vyšel, řekl: "Byl jsem poslední člověk, který práh těchto míst překročil". 

Tenkrát však ani císař, ani jiní netušili, že za stošedesát let okupují Špilberk němečtí fašisté a promění ho znovu nejen v hromadné vězení a mučírnu, ale v katovnu s pověstnou sekyrárnou, kde vraždili nejlepší příslušníky našeho národa. 

Dnes je na Špilberku muzeum s památkami na slavná i těžká období hradu i města; v podzemních kasematách je i dnes chmurno a návštěvníci tudy procházejí zamlklí a ve vzpomínkách na nevinně umučené oběti. 

Ale na zelených stráních Špilberku a na hradních terasách už proudí nový život, pro který tomuto návrší znovu patří jméno - Špilberk. 

K obrázkům (foto Ivo Hlaváček): 

1. Návrší Špilberka je nyní zahaleno v zeleni stromů; dokud jeho hrad chránil Brno, musily být i stráně Špilberka holé. V popředí je kostel sv. Ducha, jehož dnešní podoba je z druhé poloviny 16. století. 

2. Vnitřní části hradu jsou od vnějšího věnce budov odděleny hlubokým příkopem a do hradu se vstupuje po kamenném mostě. 

3. Vstup do kasemat působí i dnes pochmurně. Kdo byl tudy zavlečen do podzemního vězení, většinou už odtud neodešel. 

4. Středověká mučírna. Napínací žebřík s figurínou vězně, ukázka krutého vyšetřování ve středověku. 

5. Sekyrárna. V této prostoře zřídili za II. světové války němečtí fašisté popraviště a zde zahynulo mnoho nevinných příslušníků našeho národa i zahraničních vězňů. 

6. Ve výklenku bývalé hradní kaple se zachoval původní obraz pověstného barona Trenka, velitele pandurů, který si tu odpykával doživotní trest. V popředí švédské dělo ze třicetileté války. 

7. Z bývalých hradebních ochozů jsou dnes vyhlídkové terasy, odkud je krásný pohled na Brno i daleké okolí. Dnes už jen vystavená starobylá děla připomínají návštěvníkům, jaké bylo původní poslání hradu Špilberka.