020-009 MORAVSKÝ KRAS - SLOUPSKO-ŠOŠŮVSKÉ JESKYNĚ 

Kdo první vstoupil do Sloupsko-šošůvských jeskyň lze odhadovat jen podle zbytků, které v jejich prostorách zanechal. Snad to byl už před statisíci let lovec medvědů, snad později lovci mamutů, nebo v pozdějších letech pasáček, který tu hledal zatoulanou ovci a potom vyprávěl o pohádkových palácích, které v podzemí spatřil. 

První písemný záznam o návštěvníkovi, který se za svitu pochodní dostal v Sloupských jeskyních dál a hloub, než nahodilí zvědavci, je z roku 1669. Tenkrát pronikl do nitra zdejšího podzemí brněnský lékař a fysikus Johanes Hertodt a dal přehrabat množství starých kostí, které byly v jeskyních na různých místech nahromaděny. Jeho totiž nezajímaly krásné krápníky; hledal roh po bájném jednorožci, aby z něj upravoval zázračné léky. Roh jednorožce nenašel a tak opustil jeskyně zklamán a ty upadly znovu v zapomenutí. 

Teprve téměř o sto let později (1748) vydal se do Sloupských jeskyň dvorní fysik a matematik Josef Antonín Nagel, ten hledal hlavně rudy, a až koncem minulého a počátkem tohoto století začali jeskyně prozkoumávat ti, kdož nehledali hmotné poklady, ale přírodní krásy a snažili se je zpřístupnit i jiným. Mezi těmito objeviteli jsou jména významných badatelů, jako byli dr. J. Wankel, dr. K. Absolon, Josef a Al. Brouškovi a další. 

Dnes patří Sloupsko-šošůvské jeskyně do chráněné krajinné oblasti a tvoří významnou část areálu Moravského krasu. K jejich největším zajímavostem patří rozlehlá a krápníky bohatě vyzdobená Eliščina síň, mohutný Vodopád, krápníkové draperie a varhany, nesmírná podzemní propast, snad nejhlubší u nás, podivuhodný stalagmit zvaný výstižně Svícen a mnoho dalších krasových zvláštností. 

Kdo chce získat ucelený obraz o krásách a zajímavostech podzemí Moravského krasu, neměl by návštěvu těchto jeskyň vynechat. 

K obrázkům (foto Antonín Knedla): 

1. Prostranství u vstupu do Sloupsko-šošůvských jeskyň, kudy každoročně procházejí statisíce milovníků podzemních půvabů Moravského krasu. 

2. První, kdož chtěli spatřit krásu zdejších jeskyň, se musili prodírat do podzemí úzkými štěrbinami; dnešní návštěvníci vstupují do jeskynního labyrintu jako do chrámu: po širokém pohodlném schodišti. 

3. Eliščina síň je rozlehlá jeskyně, dlouhá 36, široká 33 a vysoká až přes 20 metrů. Nejbohatší krápníková výzdoba je na stropě. Kromě krápníků jsou tu i bělostné záclony a draperie. 

4. Téměř v každé krápníkové jeskyni vytvoří stékající voda kamenný vodopád; v Eliščině síni je to zvlášť mohutný stalagmitový kolos, vysoký téměř čtyři metry. 

5. Tato chodba, dlouhá téměř 150 metrů a místy vysoká až 11 metrů, dostala podivné jméno: "U řezaného kamene". Zde si totiž dal roku 1775 kníže Salm uříznout dva vápencové bloky, které po vyleštění sloužily jako desky stolu v jeho zámku. 

6. V podzemí krápníkových jeskyň je mnoho útvarů, které svou podobou připomínají věci pozemské; tento krápník dostal přiléhavé jméno Mandarin. 

7. V mnoha jeskyních jsou rozlehlé síně, kterým se říká pohádkové dómy. Takový dóm je i v Sloupsko-šošůvské jeskyni a jeho krápníková výzdoba je skutečně pohádková. Na útvarech v popředí je patrné, že se výzdoba tohoto dómu během několika tisíciletí změnila, než získala dnešní kouzelnou podobu.