019-011 SOPKA KOMAGATAKE 

Z putování EXPEDICE SAKURA Japonskem. Miloš Váňa: 

Naše expedice byla v Japonsku už šestý týden a přesto, že jsme byli na specificky japonské zvláštnosti, jako je zemětřesení, tajfun a pod. opravdu zvědavi, nic z toho jsme dosud nezažili. Proto jsme s radostí uvítali novinovou zprávu, že na severu ostrova Honšú jeden z vrcholů hory Komagatake v prefektuře Akita začal soptit. Podle zpráv soptila Komagatake v letech 1882 až 1905 a pak naposled od r. 1919 do roku 1932. Od té doby klidně dřímala, aby se nyní po 38 letech znovu probudila k životu. 

Sopka Komagatake leží v jižní části národního parku Towada - Hačimantai, který je vzdálen asi 550 km na sever od hlavního města Tokia. Svou rozlohou 853 km2 je na devátém místě mezi ostatními japonskými národními parky. Horou Iwate dosahuje tento národní park své nejvyšší výšky 2041 m. Oblast sopky Komagatake není tak vysoká; její nejvyšší vrchol dosahuje výšky 1638 m, tedy jen o něco málo víc, než naše Sněžka. 

Prostudovali jsme dostupné materiály, sehnali perfektní japonské mapy, sbalili batohy a rychle - abychom stihli sopku v činnosti - vyrazili autostopem na sever. V městě Morioka odbočujeme ze státní silnice č. 4 doleva směrem k jezeru Tazawa. Silnice stoupá v divokých serpentinách a vzdálené dunění je čím dál silnější. Oblaka dýmu nad hřebeny hor se neustále přibližují. V průsmyku opouštíme silnici a vydáváme se už po svých nahoru. 

Na hodiny, které následovaly, vzpomínáme se vzrušením a úžasem. Byl to jeden z největších a nejsilnějších zážitků celé naší cesty. Každých pět až deset minut vyrazil ze svítícího kráteru vysoký sloup lávy, páry a žhavých kamenů, doprovázený pekelným duněním a rachotem. Země se nám otřásala pod nohama a žhavé kameny zapalovaly křovinatý podrost na svazích hory. 

Bylo nám až úzko z toho, jaké ohromující a neuvěřitelné divadlo nám příroda připravila a jako nikdy před tím jsme cítili její nevyčerpatelnou sílu. Byl to nejsilnější dojem, jaký jsme na celé naší cestě prožili. 

K obrázkům (foto Zdeněk Thoma): 

1. Kolem dřevěných hospodářských budov s pestře barevnými střechami stoupáme vzhůru. Cesta, místy kamenitá, místy zas bahnitá, není příliš schůdná, ale je krásný sluneční den a tak i nálada je výborná. 

2. Čím výš stoupáme, tím jsou krásnější výhledy na nádherné, do nedohledna se řadící hřebeny kopců a na pestře zbarvené vrcholky stromů, zářící v odpoledním slunci. 

3. Konečně jsme na hřebenu a sopka Komagatake nás vítá velkým hromovým výbuchem a obrovským sloupem černého dýmu. Stojíme jako přikováni a nemůžeme od té podívané odtrhnout oči. 

4. Nebyli jsme sami, kdo měl ten nápad podívat se na soptící vulkán. Každou chvíli potkáváme skupiny nadšených turistů. 

5. Hřeben, po kterém stoupáme, se velkým obloukem otáčí kolem vybuchujícího kráteru a pokračuje lesem, pak kosodřevinou a nakonec kamenitou sutí. 

6. V pozdním odpoledni se nám přes četné a různě zbarvené hřebeny otevřel pohled na nejvyšší vrchol celého národního parku Towada - Hačimantai, na horu Iwate. 

7. A pak jsme seděli pouhých 800 m vzdušnou čarou od bouřícího kráteru. Byl to uchvacující dojem. 

Slunce pomalu zapadalo, byla stále větší zima, ale nám se ani nechtělo odejít. Mít sebou spací pytle, určitě jsme nahoře bivakovali.