019-010 JOKOHAMA 

Z putování EXPEDICE SAKURA Japonskem. Miloš Váňa: 

Stejně jako pro mnoho jiných návštěvníků byla i pro nás Jokohama vstupní a zároveň i výstupní branou Japonska. Při prvním pohledu na obrovský přístav s mnoha kotvícími loděmi a na vysoké mrakodrapy ve městě se nám ani nechtělo věřit, že ještě v roce 1859 tu stávala malá, chudá rybářská vesnice, která neměla víc než kolem 400 obyvatel. Toho roku zde byl otevřen přístav, který sehrál později důležitou roli v modernizaci Japonska jako doširoka otevřená brána, kterou proudila do země západní kultura i výrobky a jež je dnes nejen největším přístavem japonským, ale i jedním z největších na světě. 

Jokohama je centrem nejrozsáhlejší průmyslové oblasti Japonska, hustě zastavěné i obydlené, s mnoha velkými továrními komplexy a hustou dopravní sítí. Samotná Jokohama má nyní 2,300.000 obyvatel. Jedete-li však do Tokia, nepoznáte kde končí Jokohama a začíná Tokio, i když středy obou měst jsou od sebe vzdáleny 30 kilometrů. Každý sebemenší kousek půdy je využit a zastavěn, silnice i železnice běží nejen po zemi, ale i na pilířích a i pod nimi jsou domy a sklady. Kouř z továrních komínů zahaluje celou oblast a někdy leží smog nad zemí jako nedýchatelná clona. Obrovské dvojměstí Tokio - Jokohama má s předměstími už na 15 milionů obyvatel. 

Z průmyslu je v Jokohamě soustředěna hlavně výroba hedvábí, strojírenství, výroba aut a letadel a stavba lodí i těch největších tonáží. 

A na závěr jeden zajímavý jokohamský rekord: maják v přístavu se pyšní tím, že je nejvyšší na světě. 

K obrázkům (foto Zdeněk Thoma): 

1. Japonské studentky v typických školních uniformách: delší tmavá sukně a bílá halenka. V pozadí jeden z velkých obchodních domů s oválnou vyhlídkovou restaurací na střeše. 

2. Jedna z jokohamských výpadových ulic s třemi pruhy asfaltu a elektrickou tratí. Obrázek není obrácený - nesmíte zapomenout, že v Japonsku se jezdí vlevo. 

3. Hlavní jokohamské nádraží. V popředí žena v tradičním japonském obleku. Je to kimono, jehož nedílnou součástí je široký pás zvaný obi s poduškou vzadu. 

4. Jokohamský přístav. V popředí část sovětské osobní lodi "Chabarovsk", která jezdí pravidelně na lince Nachodka - Jokohama. Vzadu japonský nákladní parník. 

5. Přístav, to nejsou jen zámořské nákladní a osobní lodi, ale také nekonečné řady přístavních skladů a překladišť, mezi kterými proplouvají přepravní čluny s nákladem zboží z celého Japonska i celého světa. 

6. Nic netrvá věčně a tak skončilo i naše putování po Japonsku. Dne 24. října 1970 dopoledne jsme se po třech měsících loučili s poslední a nejkrásnější zemí naší cesty. Rozloučení je typicky japonské - milé a dojímavé. Množství barevných papírových proužků tvoří poslední spojení mezi přátelí, kteří se přišli rozloučit a těmi, kteří budou odplouvat. 

7. Množství barevných stužek přelétá, tu z lodi na molo, tu naopak, za chvilku jich máš v ruce plno a všechny tě spojují ještě na chvilku s novými přáteli, které opouštíš. Máváš šátkem, slzy vhrknou do očí ani nevíš jak, ale co naplat, už je tu lodní siréna, loď pomalu odráží od mola, poslední barevné stužky se trhají. Proč se nepřiznat? Zamilovali jsme si tuto překrásnou a milou zemi i její pohostinné obyvatele - a zbývá už jen naděje, že se ještě někdy setkáme.