011-035 ZLATOVLÁSKA I 

Byl jednou jeden král a ten rozuměl i tomu, ci si zvířata, ptáci i hmyz povídali. Jak se to naučil? Jednou přišla na královský hrad neznámá babička a přinesla zvláštní rybu. Když ji králi dávala, řekla: 

1. "Když tu rybu sníš, budeš rozumět všemu, co si zvířata povídají. "Král hned poručil kuchaři, aby rybu usmažil. A protože to byl král zlý a nepřejícný, přísně mu zakázal rybu ochutnat, jinak že ho velmi přísně potrestá. 

2. Jiříkovi, tak se ten kuchař jmenoval, to nedalo a kousíček ryby ochutnal. Tu hned uslyšel, jak na dvoře někdo sípavě volá: "Kampak? Kampak?" A tenčí hlasy mu odpovídaly: "Do mlynářova ječmene, do mlynářova ječmene!" Jiřík se podívá oknem a vidí housera a hejno hus. Hned pochopil, jaká ta ryba je a honem snědl ještě jeden kousek. 

3. Pak donesl rybu králi. Ten Jiříkovi nevěřil, že by ani kousíček neochutnal a proto ho chtěl vyzkoušet. Poručil mu, aby nalil do poháru víno a jestli přelije, že přijde o hlavu. V tom přiletěli oknem dva ptáčkové a jeden měl v zobáčku tři zlaté vlasy. "Dej mi je," volal ten druhý, "já je první viděl jak upadly, když se zlatovlasá panna česala!" A jak se tak o vlásky tahali, zůstal každému v zobáčku jeden a třetí vlas upadl na zem, jen to zazvonilo.  

4. Jiřík právě naléval víno, ohlédl se za spadlým vlasem - a přelil. Král hned poznal, že Jiřík ochutnal rybu. Velmi se rozzlobil a za trest poručil Jiříkovi, aby mu tu zlatovlasou pannu přivedl, jinak že přijde o hlavu. Co měl Jiřík dělat? Opásal se mečem, vsedl na koně a jel hledat Zlatovlásku. Nejdřív přijel k černému lesu a tam uviděl hořet keř. Pod ním bylo mraveniště, jiskry do něj padaly a kolem pobíhali mravenci se svými vajíčky. "Pomoz, Jiříku, pomoz!" volali mravenci žalostně. Jiřík tasil meč, keř uťal a oheň uhasil. "Až nás budeš potřebovat, vzpomeň si na nás; také ti pomůžeme," slíbili zachránění mravenci. 

5. Jiřík jel dál, až přijel k vysoké jedli. Pod ní byla dvě krkavčata a naříkala: "Otec a matka nám uletěli, nakrm nás, sice umřeme hlady!" Jiřík se dlouho nerozmýšlel a rozdělil se s nimi o všechno jídlo co měl. Když se krkavčata nasytila, zakrákala: "Až nás budeš někdy potřebovat, vzpomeň si na nás, také ti pomůžeme." Potom se Jiřík vydal na další cestu a jel dlouho a dlouho, až přijel k velikému moři. 

6. Na břehu se hádali dva rybáři; chytili do sítě velkou zlatou rybu a oba ji chtěli mít. "Já vás rozsoudím," povídá Jiřík. "Prodejte mi tu rybu a peníze si rozdělíte napolovic!" - Dal jim všechny peníze co měl, vzal rybu a pustil ji zpět do moře. Ryba vesele zašplouchala a řekla: "Až mne budeš potřebovat, odsloužím se ti." Když se rybáři dověděli, že Jiřík hledá zlatovlasou pannu, řekli mu, že je to Zlatovláska, dcera krále na nedalekém ostrově. Také ho tam převezli a Jiřík šel hned ke králi požádat o Zlatovlásku. 

7. "Dám ti Zlatovlásku," řekl král, "ale musíš si ji vysloužit! Uložím ti tři práce, každý den jednu." Jako první úkol měl Jiřík sesbírat perly, které Zlatovláska ztratila na louce, kde se rozsypaly do vysoké trávy. Jiřík hledal od rána do večera, ale nenašel ani jednu. Tu si vzpomněl na mravence a hned jich bylo kolem plno a za malou chvíli mu snesli všechny perly na hromádku. Když je králi přinesl, nechyběla ani jedna. Druhý den měl přinést z moře prsten, který tam Zlatovláska při koupání ztratila. Dlouho se Jiřík marně díval do mořské vody, až si vzpomněl na zlatou rybku - a v tom okamžení se moře rozvlnilo a z hlubin se vynořila rybka, kterou zachránil.