011-033 O ZAKLETÉ PRINCEZNĚ 

Lidová pohádka 

Byli jednou jeden král a královna, ale nebyli šťastni, protože neměli děti. Zvlášť královně bylo stále smutno a často odcházela na dlouhé procházky do lesa. 

1. Jednou přišla k lesní studánce, ze které pila bílá laň. Královna se jí ulekla, chtěla utéci, ale laň na ni promluvila lidským hlasem: "Neboj se mne a neutíkej. Znám příčinu tvého smutku, chceš mít děťátko. Ale pamatuj! Budeš-li mít dítě, radost z něho mít nebudeš." A po těch slovech laň zmizela. 

2. Královna se vrátila na hrad a s pláčem králi vyprávěla o svém podivném setkání. Králi bylo plačící královny líto, rozzlobil se na záhadnou laň, vzal luk a šípy a spěchal do lesa. Studánku našel brzy, po chvíli se objevila i bílá laň, ale jakmile na ni namířil, opět promluvila. 

3. "Nezabíjej mne, králi. Ušetři můj život a já ti dám dobrou radu: Až se královně narodí děťátko, chraň je až do dospělosti před sluncem. Kdyby na ně dopadl jen jediný sluneční paprsek, byli byste všichni velmi nešťastni." - Po těch slovech laň zmizela. 

4. Když se brzy nato narodila královně holčička, dal král na celém hradě pevně uzavřít všechny okenice, aby jimi ani jediný paprsek slunce nepronikl. Všude svítili jen svícemi. Princeznička vesele probíhala hradními síněmi, ale když povyrostla, často se ptávala, kde že rostou květiny a zrají jahody a jablíčka, co bývají na královské tabuli. A čím byla starší, tím jí bývalo v chabě osvětlených komnatách smutněji a princezna počala chřadnout. Královští rodiče z obavy, aby princezna neonemocněla, se rozhodli, že ji povozí krajinou alespoň v noci. Usedli s ní tedy do kočáru, jeli lučinou i lesem a princezna byla šťastná, že cítí vůni rostlin a slyší zpěv slavíků. 

5. Když se královský kočár vracel k ránu do hradu, vyvrátilo se kolo. Vozka se snažil kolo opravit, ale to už na východě vycházelo slunce a princezna poznala, že na střechu kočáru doléhá něco teplého. Byla zvědava uvidět, co se to venku děje, sotva však poodhrnula záclonku, dopadl na ni paprsek slunce, ona se proměnila v bílou laňku, vyskočila z kočáru a prchala do lesa. Marně na ni volali, marně rytíři z celého okolí prohledávali les, bílou laňku - princeznu nenašli. Už se všichni vzdali naděje, už se všichni vrátili na hrad, jen princ ze sousedního království, který princeznu tajně miloval, se rozjel dál do hlubokého lesa. 

6. Konečně mu přálo štěstí a zahlédl mezi stromy bílou laňku. Zavolal na ni a když počala prchat, jel za ní na svém koni tak dlouho, až laňka únavou klesla k zemi. Princ seskočil s koně, přiklekl k ní, ale bílá laň ležela na mechu bez života. Zželelo se mu nešťastné laňky - princezny, objal ji - a v tu chvíli se laňka v jeho náruči proměnila opět v princeznu. Objetím byla zlého kouzla zbavena. 

7. Radost královských rodičů byla veliká a když princ požádal o ruku jejich dcery, vystrojili slavnou svatbu.