011-032 O BUDULÍNKOVI 

Podle lidové pohádky. 

Byli jednou babička a dědeček. Měli malého chlapečka, kterému říkali Budulínek a měli ho moc rádi. 

1. Budulínek byl hodný a často dědečkovi při práci pomáhal; měl malou konvičku a když dědeček ryl na zahrádce záhonky, Budulínek zaléval. 

2. Jednou museli dědeček s babičkou do města na nákup. Když odcházeli, dědeček Budulínka napomenul: "Buď hodný, hraj si a nikomu neotevírej!" Babička na rozloučenou pohladila Budulínka po vlasech a řekla mu: "Až budeš mít hlad, vezmi si z trouby hrášek." 

3. Budulínek si nejraději hrál s barevnými kostkami; stavěl z nich domečky, tunely, mosty a když měl hlad, vzal si z trouby hrášek. Jak si tak na něm pochutnával, najednou „Ťuk, ťuk, ťuk" - někdo klepe na dveře. "Kdo je to?" ptá se Budulínek. "To jsem já, kmotřička," ozval se za dveřmi tichý hlásek. "Otevři mi, Budulínku, jdu k vám jenom na chvilinku." Budulínek se chvilku vymlouval, že nesmi nikomu otevřít, ale když hlásek za dveřmi stále tak pěkně prosil, otevřel - a v tom - 

4. - do chaloupky vběhla liška! Pěkná kmotřička! Jen se ve světničce omrkla, začichala a jakmile ucítila hrášek, spustila: "Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku." Budulínek že nedá, posílal lišku pryč, ale ona spustila znovu: "Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku. Pojedeme po světnici, schováme se pod lavicí." Budulínek se ještě chvilku rozmýšlel, ale protože vozit se chtěl, dal lišce zbytek hrášku. Ta ho slupla, pak vzala Budulínka na ocásek, vozila ho po světnici, vozila ho pod lavicí. Ale naráz - 

5. vyběhla na silnici a pak šup i s Budulínkem do lesa a do liščí díry. Když se dědeček s babičkou vrátili z města, našli dveře chaloupky dokořán a Budulínek nikde. Babička se dala do pláče, že už Budulínka víckrát neuvidí, ale dědeček, když našel před chaloupkou liščí stopy, hned věděl, kde Budulínka hledat. Vzal housličky, babičce dal bubínek a šli do lesa. Tam dědeček vyhledal díru, ve které bydlila liška se svými liščaty a začal hrát a zpívat: "Máme doma housličky a pěkný bubínek, jsou tam prý tři lištičky, čtvrtý Budulínek." Jak to liška v díře uslyšela, řekla nejmladší lištičce: "Běž a vyřiď, aby přestal hrát a zpívat, že mne bolí hlava." 

6. Ale jakmile lištička vystrčila hlavu, dědeček ji chytil a šup s ní do pytle. Pak spustil znovu a babička s ním: "Máme doma housličky a pěkný bubínek, teď jsou tam dvě lištičky, třetí Budulínek." Znovu řekla stará liška další lištičce: "Běž, ať hned přestanou! Bolí mne z toho hlava," ale dědeček zas lištičku chytil, jen vystrčila hlavu a stejným způsobem chytil i poslední lištičku a po ní i starou lišku. Teď už dědeček s babičkou spustili jinou: "Budulínku, je pěkný den, polez už z liščí díry ven!" 

7. Když se Budulínek objevil, babička nemohla samou radostí promluvit, ale dědeček Budulínka pokáral za neposlušnost. Potom uřízl proutek, vyprášil staré lišce kožich, ale pak ji i s liščaty pustil. Zmizely v díře, jen tak se jim ocásky kmitaly. A šťastná babička si odnesla Budulínka domů.