011-031 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ III (verze 1) 

Text upravil Karel Bečka 

1. Sněhurka nepoznala macechu a mile přivítala babku, když zaklepala na dveře. Babka jí nabízela na prodej laciná a krásná jablka, to nejkrásnější jí podávala k ochutnání. Sněhurka si pomyslila, že by mohla trpaslíkům upéci jablkový závin, vzala jablíčko a ukousla malý kousíček. 

2. Sotva však ochutnala, zatočila se jí hlava a Sněhurka klesla k zemi jako podťatá. Jablko jí vypadlo z ruky a zlá královna jásala nad svým vítězstvím, jista, že Sněhurka se už nikdy z věčného spánku neprobudí. 

3. Když se trpaslíci vrátili z práce, zděsili se. Marně se pokoušeli přivést Sněhurku k životu, vyčítali si, že ji měli hlídat, a hořce plakali. Rozhodli se, že jí alespoň vypraví krásný pohřeb a udělali Sněhurce nádhernou rakev, celou skleněnou. I zvířátka se seběhla a hořekovala, takže vlastně za chvíli plakal nad Sněhurkou celý les. 

4. Tím pláčem byl přivolán princ ze sousedního království, který právě projížděl kolem. Když viděl rakev přichystanou k pohřbu, sesedl s koně a šel se podívat. Užasl nad Sněhurčinou krásou a ptal se trpaslíků, kde se u nich ta dívka vzala. A oni mu vše vyprávěli. 

5. "Dovolte mi, abych ji políbil," požádal princ. "Kdyby naživu byla, tu a žádnou jinou bych si vzal za ženu a udělal ji královnou." Trpaslíci pozvedli víko rakve a princ vroucně políbil Sněhurku. V tu chvíli všichni strnuli, protože Sněhurka povzdechla a její víčka se zachvěla. 

6. Po chvíli se Sněhurka docela probudila z těžkého spánku. Ani tentokrát se zlé královně nepodařilo zvítězit, neboť zapomněla, že opravdová láska překoná i nejstrašnější kouzla. Princ hned požádal Sněhurku, zda by se stala jeho ženou, a ona ochotně svolila. Vždyť ji princ zachránil život, byl hezký a jistě i hodný. 

7. Jen trpaslíci zase zesmutněli, že přijdou o svou hodnou hospodyni, ale přáli ji štěstí. A když je princ se Sněhurkou pozvali na svatbu, dali jim trpaslíci své požehnání a mávali oběma, když odjížděli na koni do princova království. A chcete ještě vědět, jak to dopadlo se zlou královnou? Když zjistila, co se stalo, pukla vzteky. A od té doby už Sněhurce nehrozilo žádné nebezpečí. 

Filmové laboratoře Praha - Barrandov, Gottwaldov - Kudlov 

011-031 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ III (verze 2) 

Sněhurce bylo v lesní chaloupce dobře. Vždycky ráno, jakmile odešli trpaslíci do práce, uklidila světničku a když byla hotova, chodívala do lesa. Sbírala jahody, maliny a hrála si s lesními zvířátky, která ji měla velmi ráda. 

Odpoledne uvařila trpaslíkům večeři a po jídle nejčastěji společně zpívali a tancovali. 

15. Když přišla k chaloupce královna - macecha, Sněhurka ji nepoznala a mile přivítala neznámou babku, která ji nabízela na prodej laciná a krásná jablka. To nejkrásnější jí podávala k ochutnání. Sněhurka si pomyslila, že by mohla trpaslíkům upéci jablkový závin; vzala tedy podávané jablko a malý kousek ukousla. 

16. Sotva však polkla, zatočila se jí hlava a Sněhurka klesla na zem jako podťatá. Ležela jak mrtvá a zlá královna jásala, jista, že Sněhurka se už nikdy z věčného spánku neprobudí. 

17. Když se trpaslíci vrátili z práce, zděsili se. Marně se pokoušeli přivést Sněhurku k životu, vyčítali si, že ji moli lépe hlídat a hořce plakali. Rozhodli se, že jí alespoň vypraví krásný pohřeb a udělali Sněhurce nádhernou rakev, celou skleněnou. Kolem rakve se seběhla i lesní zvířátka, takže plakal nad Sněhurkou celý les. 

18. Hlasitým pláčem byl přivolán i princ ze sousedního království, který právě projížděl kolem. Když zahlédl rakev, sesedl s koně a přišel se podivit, kdo je v ní. Užasl nad Sněhurčinou krásou a ptal se trpaslíků, kde se u nich tak spanilá dívka vzala. A oni mu vše vyprávěli. 

19. "Kdyby byla živa, tu a žádnou jinou bych si vzal za ženu a udělal ji královnou. Dovolte mi, abych ji alespoň políbil." Trpaslíci pozvedli víko rakve a princ vroucně Sněhurku políbil. V tu chvíli všichni strnulí. Sněhurka povzdechla, její víčka se zachvěla a tváři; se jí počaly zardívat. 

20. Po chvíli se Sněhurka z těžkého spánku docela probudila. Ani tentokrát se tedy nepodařilo zlé královně zvítězit, protože zapomněla, že opravdový láska překoná i nejstrašnější kouzla. Když princ požádal Sněhurku, aby se stala jeho ženou, ochotně svolila; vždyť jí zachránil život, byl hezký a jistě i hodný. 

21. Jen trpaslíci zesmutněli, že ztratí svou milou hospodyňku; ale v duchu jí nebránili a přáli jí štěstí, které ji potkalo. A když je princ se Sněhurkou pozvali na svatbu, ochotně slíbili, že přijdou. Nakonec jim dali své požehnání a vesele se s nimi rozloučili. 

Chcete ještě vědět, jak to dopadlo se zlou královnou? Když jí kouzelné zrcadlo prozradilo, co se se Sněhurkou stalo, pukla zlostí. Od té doby nehrozilo Sněhurce už žádné nebezpečí.