011-030 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ II (verze 1) 

Text upravil Karel Bečka 

1. Ještě než se setmělo, dovedla zvířátka Sněhurku k malé chaloupce v lese. Chaloupka se Sněhurce líbila a ptala se, kdo tam bydlí. "Podívej se dovnitř," řekla zvířátka a utekla. Sněhurka se podívala oknem, ale nikoho neviděla. Dodala si odvahy, vzala za kliku, a protože bylo otevřeno, vešla dovnitř. 

2. Jen se porozhlédla, nevycházela z údivu. Uprostřed stál stůl jako pro panenky, kolem sedm židliček, na stole sedm talířků a u stěn sedm malých postýlek. Sněhurka nemohla přijít na to, kdo by tam mohl bydlet. Ale za chvíli ji přemohla únava a usnula na jedné z postýlek. 

3. A to už byl večer a k chaloupce se blížili její obyvatelé. Bylo to sedm trpaslíků, kteří v nedalekých horách dolovali stříbro. Těšili se, že si uvaří dobrou večeři, ale vtom si nejstarší z nich všiml, že v chaloupce je světlo a že tam tedy někdo musí být. 

4. Nikdo neměl odvahu jít dovnitř, a tak nejstarší trpaslík nahlédl do chaloupky oknem. Dlouho nic neříkal a ostatní bylí zvědaví a ptali se, kdo tam je, ale on jenom vydechl a řekl: "Ta je krásná!" A šel dovnitř a všichni s ním a našli Sněhurku. Někteří ji chtěli probudit, ale nejstarší rozhodl, že ji nechají spát. "Však se pro jednu noc nějak složíme," řekl, a nikdo nic nenamítal, protože jeho slovo platilo. 

5. Sněhurka byla ráno pořádně překvapená. Ale trpaslíci byli hodní a nechali ji u sebe a ona jim za to hospodařila. Když se vrátili domů, měli přichystanou večeři a libovali si, jak je dobrá. A tak bylo v chaloupce pořád veselo. 

6. I zlá královna žila na zámku spokojeně až do toho dne, kdy se opět zeptala kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Jak se zděsila a rozzuřila zároveň, když v něm uviděla Sněhurku živou a zdravou, která si právě hrála s veverkou. Zrcadlo prozradilo královně, kde Sněhurka je, a královna se rozhodla, že tentokrát ji zahubí sama. 

7. Vzala na pomoc svá kouzla a z bylin, natrhaných o půlnoci, vařila nápoj, který jí měl navždy zbavit Sněhurky. Když obsah kotle vřel a žhnul, vhodila do něho červené jablko. Kdo by jablka ochutnal, usnul by takovým spánkem, že by se z něho sám už nikdy neprobudil. Královna vylovila jablko z kotle, proměnila se ve starou babku a vydala se za Sněhurkou. 

011-030 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ II (verze 2) 

Zvířátka vyvedla Sněhurku z hlubokého lesa na malou mýtinu a ještě než se docela setmělo, přišli k dřevěné chaloupce. Ta se Sněhurce líbila i ptala se, kdo tam bydlí. "Podívej se dovnitř," řekla zvířátka a odběhla. 

8. Sněhurka se tedy podívala oknem do chaloupky, ale uvnitř nikoho neviděla. Dodala si odvahy, uchopila kliku a protože bylo odemčeno, dveře chaloupky se otevřely a Sněhurka vešla dovnitř. 

9. Jen se rozhlédla, nevycházela z údivu. Uprostřed stál stůl jako pro panenky, kolem sedm židliček, na stole sedm talířků a u stěn sedm malých postýlek. Sněhurka marně přemýšlela, kdo by tu tak mohl bydlet. Za chvíli ji přemohla únava a na jedné z postýlek usnula. 

10. A to už byl večer a k chaloupce se blížili její obyvatelé. Bylo to sedm trpaslíků, kteří v nedalekých horách dolovali stříbro. Těšili se na večeři, ale v tom si nejstarší všiml, že v chaloupce někdo je. 

11. Nikdo neměl odvahu jíl dovnitř, až nejstarší trpaslík nahlédl okénkem a uviděl Sněhurku. Vešel do chaloupky, ostatní se nahrnuli za ním a prohlíželi si spící Sněhurku. Někteří ji chtěli probudit, ale nejstarší rozhodl, že ji nechají spát. "Však se pro jednu noc nějak uložíme," řekl a protože jeho slovo platilo, nikdo nic nenamítal. 

12. Ráno byla Sněhurka velmi překvapená, když kolem sebe spatřila sedm malých mužíčků, ale trpaslíci na ni byli hodní. Nechali ji u sebe a Sněhurka jim za to hospodařila. Vždycky večer, když se vrátili trpaslíci domů, měli všude uklizeno a připravené jídlo. Trpaslíci si Sněhurku velmi zamilovali; zpívali si s ní, někdy i tančili a tak bylo v chaloupce stále veselo. 

13. I zlá královna žila na zámku spokojeně, až do toho dne, kdy se opět zeptala kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Jak se zděsila a rozzlobila, když v něm uviděla Sněhurku živou a zdravou a ještě krásnější než dřív. Zrcadlo také královně prozradilo, kde Sněhurka je a královna se rozhodla, že tentokrát ji zahubí sama. 

14. Vzala na pomoc svá kouzla a z bylin, natrhaných o půlnoci, uvařila nápoj, který ji měl navždy zbavit Sněhurky. Když obsah kotle nejvíce vřel, vhodila do něj červené jablko. Jablko nasáklo jedem a kdo by je jen ochutnal, usnul by takovým spánkem, že by se z něho už nikdy neprobudil. Nakonec královna jablko z kotle vylovila, proměnila se ve starou babku a vydala se do lesa za Sněhurkou.