011-028 SMRT KMOTŘIČKA III 

15. Princezna se opravdu začala rychle uzdravovat a náš synek, zázračný lékař, byl velice šťasten. Už se chystal svou nastávající ženu obejmout, ale smrt kmotřička se na něj nadmíru rozhněvala. Když poznala, že opět nedodržel slovo a znovu ji ošidil o to, co už jí patřilo, přiskočila k němu a pravila: "Varovala jsem tě, ale tys neposlechl. Teď je řada na tobě." Uchopila ho svou ledovou rukou a než se ostatní vzpamatovali, odvlekla svého kmotřence z královského paláce. Než se nadál, byl se svou kmotřenkou v hlubokém lese. V tom spatřil v dálce podivná světélka, ke kterým se spolu blížili. 

16. Zanedlouho stanuli před velikou jeskyní, kde všude hořely milióny svíček, malých i velkých. Co chvíli některá zhasla, jiná se rozsvítila a synek byl udiven, protože nikdy nic podobného neviděl. 

17. Když ho smrt kmotřička zavedla dál do jeskyně, optal se, co ta podivná světélka znamenají. "To jsou životni plameny lidí," odpověděla mu kmotra. "Ty největší patří právě narozeným dětem, menší jsou dospělých a ty dohořívající svíčky jsou těch, kteří už se chystají do hrobu." 

18. "Ukažte mi moje životní světlo, kmotřičko," prosil synek, domnívaje se, že uvidí ještě vysokou svíčku. "Tady je," odpověděla smrt, a ukázala na malý, skomírající plamének svíčičky, která se už chystala dohořet. 

19. "Má zlatá kmotřičko," prosil vyděšený synek, ůzapalte mi rychle novou svíčku, vždyť jsem ještě života ani neužil a mám se teď oženit s princeznou." "To nejde," namítala smrt a řekla, že než se nové světlo rozsvítí, musí nejprve staré uhasnout. "Postavte tedy novou svíci na starou, aby svítila hned dál, jak stará dohoří," prosil synek. 

20. Smrt dělala, jako by mu chtěla být po vůli a jeho přání splnit, ale při tom chystala svůj trest. Sáhla po nové velké svíci, ale najednou ji jako nedopatřením upustila na zem, takže se v půli přelomila. "Ach, co to děláte -" chtěl synek zvolat, ale dopovědět už nestačil. 

21. V tom okamžiku prskl a zhasl malý plamének jeho životní svíčky, synek zavrávoral a padl své kmotřičce smrti do náruče. Neboť smrt nelze beztrestně klamat, i kdyby byla člověku stokrát kmotrou.