011-026 SMRT KMOTŘIČKA I 

Podle pohádky bratří Grimmů zpracoval Karel Bečka. 

Výtvarník L. Vasilev. - Foto V. K. Krejčí 

Byl jednou jeden chalupník, měl dvanáct dětí a plno starostí, jak je uživit. Když se mu narodilo třinácté, byl to synek, ani nevěděl, koho by mu ve své nouzi za kmotra vzal. I rozběhl se do lesa a řekl si, že vezme prvního, koho potká. 

1. První byl Bůh. Dobře věděl, co má chuďas na srdci a sám se mu nabídl, že bude jeho synkovi kmotrem a že se o malého kmotřence dobře postará. Ale když chalupník poznal, koho to potkal, odmítl. "Tebe nechci," řekl, "ty bohatým naděluješ a chudé necháváš hladovět." Otočil se a šel dál. 

2. Za chvíli potkal čerta. I ten dobře věděl, co chudý chalupník hledá a ochotně se nabízel, slibuje hory doly. Ale když řekl, že je čert, chalupník i jeho odmítl: "Tebe taky nevezmu: tys ten, který jen svádí a podvádí." Otočil se a šel dál. 

3. Pak potkal vychrtlou smrt. I ta se k němu přitočila a nabízela se za kmotru. "A co jsi zač?", ptal se chalupník. A když se smrt prohlásila, rozhodl se, ji že za kmotru vezme, protože smrt nedělá rozdílu mezi bohatými a chudými. "Dobře jsi zvolil", pravila smrt. Chalupník jí ještě připomněl, že křtiny jsou v neděli a aby přišla včas. Pak se spokojeně vrátil domů. 

4. Smrt dodržela slovo. V neděli opravdu přišla v pravý čas, odnesla synka do kostela, při křtu ho držela na rukou jak se patří a v pořádku ho zas přinesla domů. Pak se obrátila a odešla, nikdo ani nevěděl kam. Léta ubíhala, synek vyrůstal a nic nevěděl o tom, jakou má kmotru. Teprve když dospěl, smrt kmotřička za ním sama přišla, vzala ho za ruku a odvedla ho do lesa. 

5. V lese smrt kmotřička synkovi řekla: "Dnes ti dám svůj kmotrovský dar. Budeš slavným lékařem. Kdykoliv tě zavolají k nemocnému, vždy mne u něj uvidíš, ale jiní lidé mne vidět nebudou. Budu-li stát za hlavou nemocného, můžeš slíbit, že se uzdraví. Budu-li však v jeho nohách, je můj, a ty musíš říci, že je každá pomoc marná." 

6. Nakonec mu smrt kmotřička ještě dala zázračný kvítek, kterým bude nemocné uzdravovat. Ale hned ho varovala, aby se nikdy nepokusil užít zázračného kvítku proti její vůli, sic že s ním bude zle. Chlapec slíbil, poděkoval a šel domů. A pak za pomoci zázračného kvítku léčil a stal se z něho nejproslulejší lékař v celém kraji. "Jen se na nemocného podívá a už ví, kolik uhodilo," říkali o něm lidé a chodili za ním a zahrnovali ho penězi, takže z něj brzy byl velký boháč. Jednou onemocněl sám král a na jeho uzdravení vypsali velikou odměnu. A tak se šel na něj podívat i náš zázračný lékař. 

7. Jak vstoupil do královy ložnice, viděl že je zle. Smrt kmotřička stála u králových nohou. Ale touha po velké odměně přivedla synka na myšlenku smrt přelstít. "Jistě se na mne bude zlobit." řekl si, "ale je to přece má kmotřička a tak mi odpustí." 

Jak svou smrt kmotřičku přelstil, uvidíte na kotoučku II.