011-025 ČERT A KÁČA - III 

Kníže poručil hvězdáře uvrhnout do vězení, ale jeho slova jím přece otřásla. Poprvé se v něm ozvalo svědomí. Správcové se svým jměním uprchli na své zámky a tam se proti čertu zatarasili. Kníže však se obrátil na pravou cestu, začal zemi spravedlivě řídit a doufal, že se přec jen krutý osud nevyplní. 

15. O tom všem neměl ovčák ani zdání a den co den pásl své stádo. Jednoho dne stojí před ním čert a povídá: "Přišel jsem, abych se ti za tvou službu odměnil. Až bude čtvrt měsíce, mám odnést do pekla bývalé správce země, protože okrádali chudý lid a knížeti zle radili. Ale protože vidím, že se polepší, nechám je tu. Až bude první čtvrt měsíce, přijď do zámku prvního správce. Jakmile se strhne křik a já povedu pána pryč, přiskoč a řekni mi, abych odešel, sic že by bylo zle. Já tě poslechnu a ty si dej od pána vyplatit dva pytle zlaťáků. Pak jdi ke druhému zámku a udělej stejně. V úplňku pak ponesu samého knížete. Ale toho se zachránit nepokoušej, nebo bys musel vlastni kůži nastavit." 

16. Ovčák si pamatoval každé slovo a jak čert řekl, udělal. Když byla čtvrt měsíce, přišel k zámku právě včas. Strhl se křik, vrata se otevřela a čert táhl pána ven. Tu přiskočil ovčák, odstrčil čerta a zvolal: "Odejdi, sice bude s tebou zle!" V tu chvíli čert zmizel. 

17. Potěšený pán pozval ovčáka do zámku a ptal se ho, jakou žádá odměnu. Když ovčák řekl, že dva pytle zlata, poručil pán, aby mu je bez meškání vydali. Spokojen šel ovčák ke druhému zámku a tam stejně pořídil. 

18. Kníže se brzy o ovčákovi dověděl. Když uslyšel, jak to s oběma správci dopadlo, poslal pro ovčáka kočár a snažně ho prosil, aby i jeho z drápů pekelných vysvobodil. "Pane můj," pravil ovčák, "vám to slíbit nemohu; vy jste velký hříšník a tu jde o můj život. Kdybyste se ale chtěl doopravdy polepšit a zemi moudře spravovat, pak bych se pokusil." Kníže slíbil a ovčák odešel s tím, že při úplňku měsíce se vrátí. Se strachem čekali všichni na ten den. Jak dříve knížeti hrozný osud přáli, tak ho nyní litovali, neboť se opravdu polepšil. 

19. Leč co naplat, byl tu úplněk a bledý kníže očekával čerta nebo ovčáka. Najednou se otevrou dveře a čert stojí před nimi. "Stroj se, kníže, hodina vypršela, jsem tu pro tebe." 

20. Kníže šel s čertem odevzdaně ven, když tu přiběhne udýchaný ovčák: "Uteč, čerte, uteč, sice bude s tebou zle!" "Jak se opovažuješ? Nevíš, co jsem ti řekl?" šeptal čert ovčákovi. ůBlázne, nejde o knížete, jde o tebe! Káča je živa a ptá se venku po tobě." Jak to čert uslyšel, byl ten tam a nechal knížete na pokoji. 

21. Za to, že čerta tak chytře obelstil, udělal kníže ovčáka svým prvním dvořanem. A s dobrou se potázal, neboť chudý pasák byl upřímným rádcem a spolu pak ke spokojenosti všech zemi spravovali. 

Text podle Boženy Němcové Karel Bečka.  

Foto Václav Krejčí. - Výtvarník Luben Vasilev.