011-024 ČERT A KÁČA - II. 

8. Celý mrzutý štrachal se čert s Kačenkou na zem. Cestou jí sliboval hory doly, když se ho pustí, ale nic platno. Káča se ho držela jako přišitá. 

9. Utrmácený přišel se svým břemenem na kraj lesa, kde mladý ovčák ve velikém kožichu pásl ovce. Čert byl zas proměněný v myslivce, takže ho ovčák nepoznal. "Koho pak to nesete, příteli?" ptal se ovčák. "Ach milý člověče, ledva dýchám," povídá čert. "Šel jsem svou cestou a tu mi skočí ta ženská na krk a nechce se mne živou mocí pustit. Chtěl jsem ji odnést do vesnice, ale nohy mi poklesávají." "Počkejte chvilku, já vám pomohu a na půl cesty ji ponesu," nabídl se ovčák. "I to budu rád," děkoval čert. 

10. "Slyšíš, chyť se mě," zvolal ovčák na Káču. Sotva to uslyšela, pustila se Káča čerta a chytla se ovčákova huňatého kožichu. Štíhlý ovčák měl co nést, Káču a k tomu velký kožich, který si od sedláka vypůjčil. Dal se na cestu, ale brzy ho to omrzelo a přemýšlel, jak by se Káči zbavil. 

11. Když přišel k rybníku, napadlo ho, aby ji tam hodil. Ale jak? Kdyby mohl kožich i s ní svléknout. Vyndá jednu ruku, Káča nic neví, vyndá druhou, Káča ještě nic neví, rozepne pomalu knoflíky a žbluňk - Káča se máchá v rybníku i s kožichem. 

12. Čert nešel s ovčákem; pásl zatím ovce a díval se, jestli se ovčák s Káčou nevrací. Ovčák pospíchal zpátky, myslel, že ovce jsou samotné a divil se, vida u nich čerta. Když se domluvili, řekl čert: "Tys mi prokázal velkou službu, neboť bych snad do soudného dne musil Káču nosit. Za to se ti bohatě odměním." A s tím zmizel. 

13. V té zemi, kde ovčák ovce pásl, panoval mladý kníže. Bohatství měl dost a své dny trávil jen v hýření a rozkoši. Zemi zatím spravovali dva správcové, kteří nebyli o nic lepší než kníže. Co neprohýřil on, nechali si oni dva a ubohý lid nevěděl, kde má na daně brát. Po celé zemi proklínali knížete i oba správce. 

14. Když jedenkrát kníže nevěděl, co si k zábavě vymyslet, povolal hvězdáře a poručil, aby jemu i správcům ve hvězdách vyčetl budoucí osud. "Odpusť, knížecí milosti," řekl hvězdář, "vašim životům hrozí takové nebezpečí, že se to povědět obávám." "Jen mluv, ať je to cokoliv," poručil kníže. "Poslyš tedy," řekl hvězdář, "než bude druhá čtvrt měsíce, přijde pro oba správce čert a v úplňku i tebe, knížecí milosti, do pekla odnese."