011-021 TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA - II. 

V noci, když Plaváček usnul, vzala mu stařenka z kapsy psaní a dala mu tam jiné, ve kterém bylo takto psáno: "Toho mládence, kterého ti s psaním posílám, dej bez meškání s naší dcerou oddat. Můj to souzený zeť. Až se vrátím, ať je vykonáno. Tak má vůle!" 

8. Plaváček s princeznou se měli rádi na první pohled a byli spolu velmi šťastni. Ale, když se po několika dnech vrátil král na zámek a když viděl, co se stalo, velmi se na královnu rozzlobil za to, co učinila. 

9. "Sám jsi poručil, abych vystrojila svatbu dřív, než se vrátíš," odpověděla královna a podala mu psaní. Král prohlédl papír, písmo, pečeť - všechno bylo jeho vlastní. I zeptal se Plaváčka, co se mu cestou přihodilo. Když mu Plaváček pověděl, u koho nocoval, poznal král, že to byla ta sudička, která přisoudila jeho dceru synu uhlířovu. 

10. "Tři zlaté vlasy děda Vševěda musíš přinést co věno mé dceři, abys mi darmo nebyl zetěm!" rozkázal král Plaváčkovi a myslil si, že tak se ho nejjistěji zbaví. Plaváček se rozloučil se svou chotí a vydal se na cestu k dědu Vševědu. Šel dlouho a daleko, až přišel k černému moři. Tu vidí loďku a na ní přívozníka. 

11. "Pozdrav pánbu, starý přívozníku!" "Dejž to pánbu, mladý poutníku! Kam tudy cestou?" "K dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy." "Hoho, na takového posla už dávno čekám. Dvacet let už tu převážím a nikdo mne nejde vystřídat. Převezu tě, když se děda Vševěda optáš, kdy bude mé roboty konec." Plaváček slíbil a převozník ho převezl. Potom šel dál, až přišel k jakémusi městu. Bylo velké, ale sešlé a smutné. U města potkal stařečka, který se sotva vlekl. 

12. "Šedivý stařečku, pozdrav pánbu!" "Dejž to pánbu, pěkný mládenečku! Kam pak tudy cestou?" "K dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy." "Aj, aj, na takového posla už dávno čekáme. Měli jsme tu jabloň, která nesla omlazující jablka; když někdo jen jedno snědl, třeba byl již nad hrobem, zase omládl. Ale už léta nenese jabloň žádné ovoce. Zeptej se děda Vševěda, jaká je pomoc; král se ti za to bohatě odmění." Plaváček slíbil a šel dál, až přišel zase k jednomu městu, které bylo už zpolovice pobořené. U brány pohřbíval syn svého otce. 

13. "Pozdrav pánbu, smutný hrobníku!" "Dejž to pánbu, dobrý poutníku! Kam tudy cestou?" "K dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy." "Škoda, že jsi nepřišel dříve, než takového posla už dávno čekáme. Měli jsme tu studnici, prýštila z ní živá voda; když se jí někdo napil, třeba už umíral, hned se zas uzdravil. A kdyby byl už mrtev a tou vodou ho pokropili, zase vstal a byl zdráv. Ale teď už dlouho voda neteče. Zeptej se děda Vševěda, jaká je pomoc. Náš král se ti za to bohatě odmění." Plaváček slíbil a šel dál, až konečně došel k zámku děda Vševěda. Směle vešel do zámku, ale nikoho tam nenašel, než v jedné komnatě šedivou stařenku. 

14. "Vítám tě, Plaváčku!" řekla stařenka, "jsem ráda, že tě zas vidím." Byla to zas ta jeho sudička, co byl u ní v lese na nocleh, ale Plaváček ji nepoznal. "Copak tě sem přivádí?" "Můj král nechce, abych mu byl darmo zetěm, a poslal mne pro tři zlaté vlasy děda Vševěda."