011-022 TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA - III. 

15. "Děd Vševěd je můj syn, Jasné slunce. Já ti ty tři vlasy opatřím, ale takhle tu zůstat nemůžeš. Můj syn je sice dobrák, ale když přijde večer hladový, mohlo by se stát, že by tě snědl. Je tu prázdná káď, pojď a schovej se pod ni!" Plaváček ještě poprosil, aby se stařenka optala na ty tři věci, na přívozníka, omlazovací jablka a zázračnou studnu - a vlezl pod káď. Sotva se schoval, strhl se venku hrozný vítr a oknem vlétl do světnice děd Vševěd se zlatými vlasy. 

16. "Čichám, čichám člověčinu, koho tu matko máš?" zamručel děd Vševěd. V tu chvíli byla v Plaváčkovi malá dušička, ale stařenka řekla: "Koho pak bych tu mohla mít? Ale celý den lítáš po světě a tam se té člověčiny načicháš, že ti ještě doma voní." Děd Vševěd neřekl na to už nic a zasedl k večeři. Pak položil svou zlatovlasou hlavu stařence na klín a začal dřímat. Ta když viděla, že usnul, vytrhla mu jeden zlatý vlas. 

17. "Co chceš, matko?" zeptal se děd Vševěd, který se tím probudil. "Ale přišla na mne dřímota a zdálo se mi o přívozníkovi na černém moři; dvacet let už tam převáží a nikdo ho nejde vystřídat. Kdy bude jeho roboty konec?" "Hloupý to chlap! Ať dá veslo jinému do ruky a sám vyskočí na břeh. Pak bude ten druhý přívozníkem." Když děd Vševěd znovu usnul, vytrhla mu stařenka druhý vlas a zeptala se na živou vodu. "Ať zabijí žábu, co na prameni sedí a voda poteče jako dřív!" I třetí radu dal, když mu stařenka vytrhla třetí vlas: pod jabloní prý je had, který jí užírá síly. Ať hada zabijí a jabloň ponese ovoce jako dřív. "Ale teď už mne nech, matko, spát!" zamručel výhružně děd Vševěd. Ráno, když děd Vševěd odletěl, stařenka odklopila káď a řekla Plaváčkovi: 

18. "Zde máš tři zlaté vlasy a co děd Vševěd poradil, to jsi slyšel." Plaváček pěkně poděkoval a s veselou se vracel domů. Když přišel do prvního města, poradil jim se studnicí. A opravdu, jak žábu zabili, tekla zázračná voda jako dřív. Král té země Plaváčka bohatě odměnil a ten šel dál, až přišel k druhému městu. I tam poradil, co s jabloní a opravdu, jabloň se za noc oděla květem, jako by ji růžemi obsypal. Také král této země Plaváčka štědře obdaroval. Když přišel Plaváček k černému moři, musel ho přívozník nejdřív převézt i se všemi poklady na druhý břeh a teprve potom Plaváček poradil: "Až zas budeš někoho převážet, dej mu veslo do ruky a sám vyskoč na břeh. Pak bude ten druhý místo tebe přívozníkem." Král ani svým očím nevěřil, když mu Plaváček odevzdával nejen tři zlaté vlasy, ale ještě množství darů a dcera jeho slzela, ale ne žalem, ale radostí, že se Plaváček vrátil. A pak se ho chtivý král vyptával, kde tak velkého bohatství nabyl. 

19. "Vysloužil jsem si to", odpověděl Plaváček a vypravoval, kterak jednomu králi dopomohl k omlazovacím jablkům a druhému k živé vodě. Jakmile to král uslyšel, zachtělo se mu také omlazovacích jablek a živé vody. Vyptal se Plaváčka kudy k černému moři a hned se vydal na cestu. Dlouho čekali na králův návrat, ale marně. A protože země nemůže zůstat bez krále, stal se... 

20. ...uhlířův syn nejen královým zetěm, jak sudička předpověděla, ale později i králem. 

21. A starý král? - Ten snad ještě stále převáží přes černé moře.