011-020 TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA - I. 

Bylo - nebylo - ale přec jen asi jednou byl jeden král a ten rád lovil po lesích zvěř. Jednoho dne se pustil za jelenem a zabloudil. Přišla noc, král byl sám a tak byl rád, když našel na mýtince chaloupku. Zůstával v ní uhlíř a král se ho ptal, jestli by ho chtěl vyvést z lesa, že mu dobře zaplatí. 

1. "Ráno vás vyvedu", odpověděl uhlíř, "ale teď nemohu, moje žena čeká děťátko. A kam byste také v noci šel? Lehněte si vedle na seno." - Brzy potom se narodil uhlířově ženě synáček. Král nemohl usnout a o půlnoci zpozoroval, že se v chaloupce svítí. Když se podíval okénkem, uviděl kolébku s děťátkem a u kolébky tři stařenky - sudičky. 

2. První sudička povídá, že ten chlapec, až doroste, přijde do velikých nebezpečenství. A druhá zas, že chlapec ze všech těch nebezpečenství šťastně vyvázne a bude dlouho živ. A ta třetí řekla, že mu dává za ženu tu dcerušku, co se dnes narodila tomu králi, který tu leží na seně. Nato stařenky zmizely. Král zůstal, jako by mu meč do srdce vrazil. Do rána už nespal a přemýšlel, jak to zařídit, aby se nestalo to, co poslední sudička předpověděla. Ráno začalo dítě plakat a tu uhlíř viděl, že mu žena zatím usnula na věky. Začal naříkat a starat se, co si s ubohým sirotečkem počne. 

3. "Dej mi to děťátko," řekl král, "já se ti o ně postarám a tobě dám tolik peněz, že už do smrti nebudeš musit pálit uhlí." Uhlíř tomu byl rád a král slíbil, že si pro děťátko pošle. Když přišel král do zámku, vypravovali mu s velikou radostí, že se mu v noci narodila dceruška. Král, místo aby měl radost, se zasmušil. Ale pak zavolal jednoho svého služebníka a řekl mu: 

4. "Běž do lesa, tam co v chalupě uhlíř zůstává. Dáš mu tyto peníze a on ti dá dítě. To dítě pak cestou utopíš! Neutopíš-li je, sám budeš vodu pít!" Služebník šel k uhlíři, dal mu peníze, vzal od něj děťátko, dal je do košíku a ten cestou hodil do široké řeky. Král věřil, že se děťátko utopilo, ale nestalo se tak. Plulo v košíku po vodě, vlnky ho kolébaly, až košík připlul k chalupě jednoho rybáře, který na břehu spravoval sítě. Tu vidí po řece něco plynout i skočil do loďky, košík vytáhl a v něm děťátko. Velmi se zaradoval, protože jeho žena si už dlouho marně přála mít chlapečka. 

5. Říkali mu Plaváček, protože připlaval po vodě. A řeka tekla a léta plynula a z hocha se stal krásný mládenec. Jednoho dne sem zabloudil sám král. Bylo parno, král měl žízeň a proto zašel k rybáři, aby mu dali trochu čerstvé vody. Přinesl mu ji Plaváček. Král se na něj zahleděl a byl překvapen jeho ušlechtilým zjevem. 

6. "To je tvůj syn?" zeptal se král rybáře. "Právě tomu dvacet let, co připlaval v košíku po vodě, jako malé děťátko." Král se zarazil; poznal, že je to ten, kterého dal utopit. Když se vzpamatoval, řekl: "Potřebuji posla do svého zámku, ať mi tam ten mládenec dojde!" Pak sedl a napsal své paní králové list a v něm tato slova: "Toho mladíka, kterého s tímto listem posílám, dej bez meškání mečem probodnout! Je to můj zlý nepřítel. Až se vrátím, ať je vykonáno. Tak má vůle!" Pak to psaní složil a na pečeť přitlačil svůj prsten. Plaváček se vydal ihned na cestu. Musel jít hlubokým lesem a než se nadál, zabloudil. Už se začalo stmívat, když potkal stařenku. 

7. "Kampak, Plaváčku, kampak?" zeptala se stařenka, když ji Plaváček pěkně pozdravil. Plaváček odpověděl, že jde s psaním do zámku a že zabloudil. "Dnes už beztak nedojdeš, zůstaň u mne na noc, však nebudeš u cizí, jsem ti kmotrou a ráno ti cestu ukážu."