011-019 ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ III. Zvířátka se radovala, že se zbavila vetřelce, ale loupežníkovi dobře nebylo. Hlava ho brněla, jak mu ji kohout okloval, na noze ho pálilo kousnutí psíka, který mu i nohavici roztrhnul. Ale nejvíc ho bolelo rýpnutí kozlíkových rohů, po kterém vyletěl až před chaloupku. 15. Loupežník chvíli ležel před chaloupkou jak dlouhý tak široký, ale jakmile se vzpamatoval, na nic nečekal a upaloval za svými kamarády. 16. Za chvíli bez dechu doběhl k ostatním, kteří se hned sháněli po penězích. Ale když jim vypověděl, co zažil, že tam musí být plno vojáků, jak na polnici troubili a na něho se vrhli, že sotva holý život zachránil, rozhodli se peníze oželet a stěhovali se do jiného kraje. 17. Zvířátka se radovala ze svého vítězství až do bílého rána. Když se rozednilo, našel kohout na stole plno zlaťáků, které tam loupežníci zanechali. A tak si řekli, že když mají tolik peněz, že už nového hospodáře hledat nebudou a vrátí se domů. Peníze dají Alence a jejímu tatínkovi, aby nepřišli o chaloupku. 18. Chalupník s Alenkou pořád ještě seděli smutně před chaloupkou. Čekali, až přijde rychtář zabavit poslední zbytky jejich majetku a vystěhovat je. Alenka plakala i pro svá ztracená zvířátka. 19. Vtom se ozvalo veselé štěkání, do toho ovečka bečela, kozlík mečel a široko daleko se ozývalo kohoutkovo kokrhání. Se slzami radosti v očích vítala Alenka své nejmilejší přátele. 20. Ale největší radost čekala na Alenku a jejího tatínka, když rozvázali kozlíkův raneček, ze kterého se zlaťáky jen sypaly. Rázem bylo po starostech. Zaplatili dluhy a začali znovu vesele hospodařit. 21. Protože hospodařili dobře, dobře se jim i vedlo. Alenka měla pro svá milá zvířátka vždycky dost času a vždy nejlepší dobroty, jaké si jen uměla vymyslet. A bída už se do jejich chaloupky nikdy nevrátila.
|