011-018 ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ II 

Ti chlapi v chaloupce nebyli nikdo jiný, než obávaní loupežníci Petrovští. Právě mezi sebe rozdělovali naloupené peníze a hádali se, komu patří větší díl. 

"Ať mě čert vezme," vykřikl jeden z nich, jestli se dám od vás ošidit!" - a bouchl pěstí do stolu, až to zadunělo. Ta rána kozlíka velmi vyděsila a jak sebou leknutím trhnul, prudce vrazil rohem do okna a sklo se s řinčením vysypalo. 

8. Toho se zase vylekali loupežníci a když uviděli v okně rohatou hlavu, strachem volali jeden přes druhého: "Čert, čert je tady, zachraň se, kdo můžeš!" - a o překot utíkali z chaloupky. 

9. Rázem byla chaloupka prázdná a zvířátka se v ní spokojeně usadila. Kohoutek, protože rád sedává hodně vysoko, vyskočil na stůl. Ovečka se uložila pod stolem, kozlík se uvelebil u dveří, že bude hlídat a pejsek se natáhl pod lavicí, že bude hlídat s kozlíkem. - Ale protože byli dlouhou cestou unaveni, za chvíli všichni spali, že ani o světě nevěděli. 

10. Zatím se Petrovští z leknutí vzpamatovali, zastavili se a přemýšleli, jak by se dostali zpátky do chaloupky pro své zlaťáky. Ale protože se přece jen báli, že v chaloupce je čert, přemluvili toho nejhloupějšího, aby se šel podívat, není-li už rohatý pryč. 

11. Loupežník se opatrně připlížil k chaloupce. Uvnitř byla tma a ticho. Připravil si tedy dýku, pootevřel dveře a vklouzl dovnitř. 

12. Ale v té tmě hned za dveřmi zakopnul o lavici, až to zarachotilo. 

"Bé, bé, bé, někdo tady je," volala ovečka. "Kykyryký, zloději, kykyryký, zloději," zakokrhal kohout. 

13. Loupežník strachem nevěděl, co se s ním děje. Ovečka bečela: "Bé, bé, chyťte je, bé, bé, chyťte je." Kohout mu vletěl do vlasů a kloval a škrabal ze všech sil a pes vrčel: "Vrr, haf, hal, dejte ho sem! Vrr, raf, raf, já ho roztrhám!" 

14. Nakonec se přidal i kozlík: "Mé, mé, mé, podejte ho mně, mé, mé, mé, podejte ho mně!" - a nabral loupežníka na rohy a vyhodil ho ven ze dveří.