011-017 ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ I. 

Text zpracoval Karel Bečka podle pohádky. 

V osamělém domku na kraji vsi žil jednou jeden chudý chalupník. Měl nemocnou ženu a dceru Alenku. Hospodařilo se jim těžce a když nemocná žena zemřela, zůstal chalupník s Alenkou sám. Už vůbec nestačil svá políčka obdělat. Měli bídu a jejich chaloupka byla brzy celá zadlužená. Nakonec jim rychtář přikázal, aby se z chaloupky vystěhovali, že se domek se vším všudy prodá v dražbě. 

1. Smutně seděl chalupník na zápraží a marně vyhlížel, odkud by se pomoci dočkal. 

2. Alenka byla ještě smutnější. Bylo jí líto, že se musí rozloučit se svou ovečkou, kozlíkem, pejskem a kohoutem, o které se sama pečlivě starala. Bála se, že nový hospodář si jejich zvířátek nijak hledět nebude. 

3. Když se zvířátka dověděla od Alenky smutnou zprávu, nic se jim to nelíbilo. Nechtělo se jim čekat na nového pána a tak se rozhodla, že si raději sama ve světě najdou nového hospodáře, který by byl hodný a staral se o ně. 

4. Jak se zvířátka rozhodla, tak také udělala. Kozlík sbalil do ranečku trochu jídla a všichni se tiše od chaloupky vytratili, aby Alence i sobě ušetřili smutné loučení. Za chvíli byla zvířátka v lese. 

5. Nejdříve se jim šlo dobře, ale jak ubývalo světla, začínali mít všichni strach. Báli se přenocovat v hlubokém lese. Ale jak se dostat ven? Požádali kohoutka, aby vyletěl na strom a rozhlédl se, neuvidí-li někde světlo. Netrvalo dlouho a kohout volal, že vidí malé světýlko. "Kde se svítí, jsou i lidé," řekla si zvířátka a vydala se vesele za světlem. 

6. Za chvíli byla zvířátka u malé lesní chaloupky. Okénko svítilo do tmy a zvířátka chtěla jít dovnitř. Kozlík však rozhodl, že se nejprve sám přesvědčí, kdo v chaloupce bydlí. Vztyčil se na zadní a podíval se do okna. 

7. Jaké však překvapení na něho čekalo! Za stolem seděli tři zarostlí a dýkami ozbrojení chlapi, na stole měli hromádky peněz a dělili se o ně.