011-013 POTRESTANÁ PÝCHA 

Podle Boženy Němcové 

Za dávných časů žil v jedné zemi král a ten měl dceru Krasavu. Jak už její jméno napovídá, byla velmi krásná, ale tak pyšná a nevychovaná, že všechny prince, kteří se o ni ucházeli, nejen odmítala, ale ještě se každému vysmála. V sousední zemi vládl mladý král, jménem Miroslav. Také se o Krasavu ucházel, poslal jí svůj obraz,... 

1. ...ale pyšná princezna mu ho vrátila se vzkazem, že není hoden ani, aby jí střevíc zavázal." Brzy na to přijal královský otec princezny Krasavy nového zahradníka. Ten o sobě řekl, že se jmenuje Miroslav a že se vyzná nejen v zahradnictví, ale že umí také zpívat a hrát na harfu. 

2. Princezně Krasavě se mladý zahradník zalíbil; proto si ho dala zavolat a poručila mu, aby ji naučil hrát a zpívat. Zahradník poslechl, ale princezna se mnoho nenaučila. Raději poslouchala, jak zahradník sám hraje a zpívá. Zpočátku se při jeho zpěvu tvářila povýšeně, ale zahradník zpíval tak mile, že i pyšná princezna byla jeho zpěvem a hrou dojata. Nakonec si oblíbila nejen zahradníkův zpěv, ale i zahradníka samého. 

3. Jednou zpíval zahradník princezně zvlášť dojemně, že jí až slzy kanuly po tvářích. Nakonec, když zahradník oznámil, že to byla píseň na rozloučenou, že z královské služby odchází, princezna, kdysi tak pyšná, se rozplakala a prosila zahradníka, aby u ní zůstal, že si ho vezme za muže. To zaslechl starý král a řekl: "Budiž! Staň se ženou zahradníka, ale pak musíte oba opustit mou zemi." 

4. Tak se také stalo. Až na hranice země dovezl novomanžele královský kočár, ale dál už musela jít hrdá princezna, teď žena zahradníka, pěšky. Když přišli do královského města sousední země, najal zahradník malou světničku a odešel hledat zaměstnání. Brzy se vrátil a přinesl svitek jemného plátna, aby z něj Krasava ušila záclonky a odnesla je do královského hradu. On, že už tam také dostal službu. 

5. Krasava se naučila šít a na zámku jí dávali další práci. Jednoho dne jí muž řekl: "Dnes přijď také na hrad. Král se žení, budeš pomáhat v přípravě svatební hostiny." V zámku už bylo rušno. Krasavě uložili pokládat na hodovní stůl stříbrné jídelní příbory. 

6. Když běžela Krasava přes chodbu, zastoupil jí cestu pán, samý samet samé zlato, a povídá jí hlubokým hlasem: "Zavolejte někoho, kdo by mi zavázal střevíc." Ale Krasava se sehnula, sama pánovistřevíc zavázala a vrátila se do kuchyně. Za chvíli přišel komorník s příkazem, aby služtička, která králi střevíc zavázala, přišla do horních pokojů. Když vstoupila Krasava do královské komnaty, přistoupila k ní komorná a vyzvala ji, aby si šla vybrat šaty a klenoty; král že ji vezme k tanci za to, že mu zavázala střevíc. "To nemohu," odpověděla Krasava, "co by tomu řekl můj muž? Ne, to neudělám." "Ani, když já tě o to poprosím?" ozval se za ní známý hlas. 

7. Rychle se obrátila a ke svému úžasu spatřila samého krále, v němž poznala svého muže - zahradníka. Celá se rozechvěla a vyčítavým hlasem se ptala, proč se před ní tak dlouho přetvařoval. "Pamatuješ se," odpověděl král, "co jsi řekla mým poslům, když ti přinesli můj obraz? Že nejsem hoden, ani abych ti střevíc zavázal. Teď jsi ho sama zavázala mně. Velmi jsi se změnila a proto se znovu ptám, chceš-li zůstat mojí ženou." Krasava se rozplakala, ale teď ne lítostí, ale štěstím. A pak vstoupil do komnaty její otec, starý král, aby jim znovu požehnal. 

Tak se z pyšně princezny stala dobrá královna.