011-012 O CHYTRÉ PRINCEZNĚ 

Podle Boženy Němcové 

Za starých časů každý tovaryš, když se vyučil řemeslu, musel do světa na zkušenou. Jednou šli takoví dva, starší se jmenoval Bořek, mladší Jeník, až přišli k pěknému zámku. 

1. Před tím zámkem byla krásná zahrada a v ní se procházela ještě krásnější princezna; oba na ní mohli oči nechat a nejvíc Jeník. "Bořku," povzdechl si, "čertu bych duši dal, kdybych dostal tu princeznu." 

2. Když přišli na kraj lesa, Bořek se svalil do trávy a za chvíli spal, jak ten pařízek vedle něho. Ale Jeník stále a stále myslil na princeznu a když znovu opakoval, že by za ni čertu duši dal, tu kde se vzal, tu se vzal, stál před ním chlapík oblečený jako lesní mládenec a povídá: "Já jsem čert a jestli to myslíš doopravdy, může být princezna tvá. Když mi upíšeš duši svou vlastní krví, staneš se bohatým princem a král ti dá princeznu za ženu." To řekl a podával překvapenému Jeníkovi úpis a ptačí brko na podepsání. Jeník bez váhání podepsal, jen si vymínil, že zůstane dvacet let na světě - a už za chvíli... 

3. ...klečel v zámku před králem a královnou proměněný v prince a žádal je o ruku jejich dcery. Králi se statný princ Jeník zalíbil a dal mu nejen princeznu za manželku, ale po čase i královskou korunu a tak se stal Jeník králem. Vládl moudře a spravedlivě, měl rád svou manželku královnu, své děti, které se jim brzy po svatbě narodily a byl veselý a šťastný. V radosti čas rychle utíká. Než se Jeník nadál, uběhlo s čertem umluvených dvacet let a blížil se poslední den jeho života. Jeník chodil jako bez duše a jen se smutně díval na své milé a v duchu se s nimi loučil. Marně se ho královna vyptávala, co že mu chybí; nepověděl a v poslední den se zavřel do své komnaty, kde pevně zavřel všechny dveře i okna v naději, že se k němu čert nedostane. 

4. Ale před čertem nelze utéci; když udeřila dvanáctá hodina, byl tu a ptal se: "Jestli pak jsi, Jeníku, vzpomněl, že máš jít dnes se mnou?" "Vzpomněl," odpověděl Jeník, "ale dopřej mi ještě tři roky životu, abych mohl své královské dílo dokončit." "Tři roky ti nedám, jen tři dny, ale každý den ti splním jedno přání. Kdybych některé splnit nedokázal, vrátím ti úpis a nebudu k tobě mít žádné moci víc." Jeník se zaradoval a protože sám nedovedl žádný obtížný úkol pro čerta vymyslit, šel se optat své chytré manželky, co ona by si přála. "Nic nepotřebuji," řekla královna, "ale ta ukrutná skála za naším zámkem by nemusila být." Jeník uložil čertu skálu odstranit a těšil se, že za jedinou noc tak velký úkol ani čert nedokáže splnit. 

5. Ale ráno, když přistoupil s královnou k oknu, byla skála pryč. Královna počala tušit, že je v tom něco nedobrého a proto si vymyslila těžší práci. "Ať se do zítřka promění kamenitá rovina po skále v zahradu a ať v ní všechny květiny, keře i stromy kvetou." Jeník přání čertu vyřídil, ale ráno probudila královské manžele vůně kvetoucího sadu. Teď už chytrá královna poznala, že v tom má prsty nějaká nečistá bytost. Přiměla proto krále Jeníka, aby jí všechno po pravdě pověděl a rozhodla se, že třetí úkol uloží čertu sama. 

6. Když čert souhlasil, řekla královna: "Vytrhni mi tři vlasy, ale jen tři. Prodluž každý o dva lokte, ale žádný nepřetrhni. Když vytrhneš jen o jeden víc, nebo jen jediný přetrhneš, ztratíš nad mým mužem všechnu moc." Čert opatrně vytrhl královně tři vlasy, ani o jeden víc, začal je natahovat, ale jen taktak, že je nepřetrhl. Omluvil se královně že zaletí do pekla poradit se, jak vlasy prodloužit. Ale ani tam nepochodil. Lucifer, kníže pekel, mu řekl: "Jsi hlupák, vlasy nemůžeš za noc prodloužit. Když je budeš natahovat, přetrhnou se, když je budeš naklepávat, rozbijí se, dáš-li je do ohně, shoří. Prohrál jsi a nezbývá ti, než úpis Jeníkovi vrátit." 

7. Jen velmi nerad vracel se čert na zem; ani do zámku nešel, a jenom okny podal Jeníkovi úpis a tím nad ním ztratil všechnu moc. Jeník, plný radosti, úpis na kousky roztrhal a žil ještě dlouho a šťastně se svou chytrou královnou. 

Foto O. Řehák