011-009 ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA II 

Princezna Růženka, kterou neustále hlídal některý sloužící, která za celý svůj život ani nejmenším krůčkem nesměla ze zámeckého parku, ocitla se najednou na volném prostranství. Ach, to byla krása! Princezna nevěděla, kam se dřív podívat, čemu se víc obdivovat. Tu širou, velkou krajinu ještě nikdy neviděla. Nebe nad ní bylo rozklenuté a Růžence se zdálo, že je mnohem modřejší než to, na které se dosud mohla dívat jen korunami stromů zámeckého parku. A toho kvítí kolem! Bílé kopretiny, modré zvonky, chrpy, červený kartouzek - plná louka jich byla. Růženka šla a šla, radovala se ze své volnosti a nic zlého ji na mysl nepřišlo. 

8. Najednou, ani nevěděla jak, ocitla se Růženka na konci louky, na kraji lesa. Tu stojí malý domek, před ním na pařezu sedí stará ošklivá žena a otáčí podivným kolečkem. Růženka se nejdřív velmi ulekla, chtěla utéci před tou neznámou stařenou, ale babka na princeznu rukou kývala a volala ji k sobě. 

9. Princezna se upokojila, strach ji přešel a zvítězila zvědavost. Takové kolečko ještě nikdy neviděla. Přistoupila ke stařeně a ptala se, co že to dělá. - Ubohá princezna netušila, že stojí právě před tou stařenou, která jí při narození věštila zlý osud. Stařena hned ochotně Růžence pověděla, že je to kolovrat a vřetánko. "A cos tím kolovratem a vřetánkem, babičko, děláte?" ptala se Růženka. "Předu tenkou nit,ze které utkám tobě látku na šaty", poučovala stařena. 

10. Růženka okukovala kolovrat i vřetánko ze všech stran, až konečně poprosila stařenu, aby jí obě ty věci dala. Na tento okamžik právě baba čekala. Nejen, že Růžence kolovrat i vřetánko dala, ale ještě jí ochotně ukázala, jak se vším zacházet. Růženka poděkovala, vzala kolovrat i vřetánko a co jí síly stačily, utíkala zpět k zámku. Unavený sluha v bráně ještě spal a tak nikdo nevěděl, že princezna byla na vycházce. 

11. Růženka běžela nikým nepozorována rovnou do své komnaty. Postavila kolovrat na zem, sedla k němu a zkoušela příst. Otáčela kolečkem sem tam, ale nic se neodvinovalo. Tu si vzpomněla, že má taky vřetánko. Vzala je do ruky... 

12. ...a v tom se otevřely dveře komnaty. Král měl zlé tušení, šel se tedy podívat, co dceruška dělá. A co vidí! Růženka sedí u kolovratu s vřeténkem v ruce. 

13. Krále pojala nevýslovná úzkost. Zavolal na Růženku, aby ihned vřetánko odhodila - ale už bylo pozdě. Růženka dřív, než mohla vřetánko odhodit, píchla se o ně a na její dlani se objevila krůpěj krve. 

14. V tu chvíli zavřela princezna oči a když ji král chtěl chytit do své náruče, nejevila známky života. Ale co se to děje? I král zůstává stát s otevřenou náručí a stejně tak i královna, která mezitím do komnaty přiběhla.