011-010 ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA III 

Hrozná kletba, kterou vyslovila stará žena za své návštěvy v zámku při narození princezny Růženky, se vyplnila. To, čeho se král po řadu let obával, stalo se skutkem. Nic nepomohlo, že v celém království nezůstalo ani jediné vřetánko, že každé podle králova rozkazu bylo vhozeno do ohně a spáleno. Stará sudička po celých šestnáct let pečlivě uschovávala jedno vřetánko a čekala na příležitost, kdy je bude moci princezně darovat. Dobře ona věděla, že se Růženka píchne dřív, než upřede kousíček nitě. 

A tak se i stalo. Stačilo nepatrné píchnutí a princezna zůstala sedět bez života. Ale nebyla mrtvá, to jen tak tvrdě usnula. Usnuli i její královští rodičové.  

Ale nemyslete si, že usnula jen princezna a král s královnou. Kletba působila na všechno živé v zámku. Usnuli zbrojnošové, kteří na věži hlídali, aby se nikdo nepovolaný do zámku nedostal. Dvorní šašek, který se právě učil kotrmelec pro obveselení princezny, překulil se na koberec a spal. Pes a kočka pustili jitrničku, o níž se tahali, a spali. 

15. Kuchař v kuchyni už nestačil dát kuchtíkovi pohlavek za to, že špatně míchá kaši. Ruka mu zůstala ve vzduchu a v tu chvíli spal on i kuchtík, i služtička, která nosila do kuchyně dřevo. Dokonce i oheň v peci zhasl a husa se přestala péci. 

16. Jakoby někdo kouzelným proutkem mávnul, v celém zámku všichni usnuli. A spali a spali. Spali den, spali týden, ba uplynul rok a oni pořad spali. Bůhví, kolik jar a kolik zim nad zámkem přešlo a přece se neprobudila ani myška, ani moucha za oknem. Jen v zámecké zahradě, kde král kdysi nechával vysekat všechny růže, se rozrůstaly šípkové keře s velikými ostrými trny. Rok co rok trní přibývalo, až byl celý zámek obklopený houštinou. 

17. Občas se stalo, že jel kolem nějaký rytíř. Zvědavý, co se to v zámku děje, chtěl vejít dovnitř, ale každý, jak jen se přiblížil a dotknul šípkového trní, padl na zem jako mrtvý. A tak se lidé raději zámku zdaleka vyhýbali. 

18. Až jednou tudy šel mladý princ. Bylo mu divné, že je všude nesmírné ticho, jen plno šípkových růží kolem. Jinak nikde ani živáčka, ani ptáčka letáčka. Byl ten princ nebojácný a smělý, z ničeho neměl strach. Mávnul rukou a trní se před ním rozestoupilo. 

19. Vešel do zámku a hned u vchodu zůstal užaslý stát. Všechno tu spalo, nikdo ani nedýchal, nic se nepohnulo, jen zvenčí se po oknech plazily dlouhé větve šípkových růží, plné trnů. 

20. Princ procházel celým zámkem, až vešel do Růženčiny komnaty. Tu ve zlaceném křeslo sedí a spí krásná dívenka, u ní nepohnutě stojí král a královna. Princ byl Růženčinou krásou tak okouzlen, že dlouho stál a vroucně si přál, aby oči otevřela. Leč Růženka spala příliš tvrdě. Princ už chtěl smutný odejít, když ho napadlo, že by ji mohl alespoň políbit. Sklonil se a políbil Růženku na rty. 

21. Div se světe! V tu chvíli Růženka otevřela oči a mile se na prince usmála. Král a královna zívli, protřeli si oči a hned prince z vděčnosti objímali. Všechno obživlo, ba i ten kuchtík dostal svůj pohlavek, aby kaši správně míchal. Všichni plesali a radovali se a hned strojili svatbu prince a Růženky. Od té doby říkali lidé své princezně Šípková Růženka.