011-006 ALÍ BABA A ČTYŘICET LOUPEŽNÍKŮ - II 

1. Zatím co byl Kásim v jeskyni pro poklad, jeho žena i Alí Baba s Aminou ho netrpělivě očekávali. Čekali den, čekali noc, ale marně. Kásim se nevracel. 

2. Když se Kásima nedočkali ani druhého dne, šel ho Alí Baba hledat. Došel až do jeskyně a tam našel tělo nešťastného bratra rozčtvrcené lupiči. Zabalil tělo do látky, naložil na oslíka a hluboce zarmoucen dopravil nešťastného bratra do jeho domu. 

3. Všichni truchlili na Kásimovým osudem, oplakávali ho a při tom se do jejich duší vkrádal strach; báli se, že lupiči budou po nich pátrat, aby se jim pomstili. V Kásimově domě žila velice chytrá otrokyně Mardžána. Té bylo uloženo, postarat se o to, aby se neprozradilo, že Kásim byl zabit. 

4. Mardžána rozhlásila v sousedství, že její pán Kásim je těžce nemocen. Potom navštívila šejka Mustafu a svou výmluvností a penězi ho přiměla k tomu, že přislíbil svou pomoc. 

5. Dal si zavázat šátkem oči, aby nepoznal dům, do kterého půjdou, a Mardžána ho vedla křivolakými uličkami k nešťastnému Kásimovi. Tam teprve rozvázala Mustafovi oči a požádala ho, aby Kásimovo tělo sešil. Pak opět Mustafu se zavázanýma očima odvedla a po městě rozhlásila, že Kásim zemřel po těžké nemoci. Když Kásima pochovali, vzal si AIí Baba jeho ženu za druhou manželku, přestěhoval se i s Aminou do Kásimova domu a všichni tři tam svorně a v pokoji žili. 

6. Ale oklamaní loupežníci se v jeskyni stále a stále radili, jak by našli toho, kdo odnesl Kásimovu mrtvolu. Zapřísáhli se, že neustanou, dokud nenajdou a nezabijí toho, kdo zná jejich tajemství. Nakonec se vydal jeden z loupežníků do města na zvědy. 

7. Osud vedl jeho kroky na tržiště a protože bylo brzy ráno, jediný, kdo měl otevřenou dílnu, byl Mustafa. Ten v rozhovoru loupežníkovi přiznal, že nedávno sešíval mrtvolu muže. A když mu loupežník dobře zaplatil, dal si zavázat oči a šel s ním - tak jako tenkrát s Mardžánou - až ke Kásimovu domu. Tak se loupežníci dověděli, kde bydlí ten, který zná tajemství jejich jeskyně.