011-004 PROČ MĚSÍC NEMÁ ŠATY 

1. Jak víte, měsíček nemá šaty. Proto se toulá po obloze nejraději až pozdě v noci, kdy všechny děti mají spát. Někdy si vyjde už večer, ale jakmile vidí, že ho někdo pozoruje, honem hledá obláček, za který by se schoval. Jednou, když už se mu nechtělo stále se ukrývat, našel si krejčíka a prosil ho, aby mu ušil šaty. 

2. Krejčí šil šaty pro velké i malé, trenýrky i texasky, dlouhé sukně i minisukně, ale měsíčkové šaty ještě nešil. Přesto je slíbil ušít, že však na ně musí vzít míru. Takhle ještě nikdy neměřil; musil vystoupit na žebřík, aby na měsíček dosáhl. 

3. A pak vybral tu nejkrásnější látku. Svítila se a třpytila, jako by byla stříbrná. Podle míry ji nastřihal, podle míry šaty ušil, velkou žehličkou tak pilně žehlil, div látku nepřipálil a těšil se, jak budou šaty měsíčku slušet. 

4. Jaké bylo ale překvapení, když si za týden měsíc pro šaty přišel. Nemohl je obléknout; byly mu malé. Krejčík vylezl na střechu své chaloupky, chtěl měsíčku sám do šatů pomoci, ale marně. Šaty byly opravdu malé. - Tohle se křejčíkovi ještě nikdy nestalo. 

5. Vzal tedy nový kus látky, nastřihal o mnoho víc a znovu šil a šil, co mu stroj a nitě stačily. Šaty byly tak velké, že jich byla plná světnička. I kukačka z hodin se divila, když hlásila křejčíkovi, že už je půlnoc a že měsíček už vyšel. 

6. Vyhlédl tedy krejčík před chaloupku, ale překvapením se div nesvalil. Měsíček byl tak veliký, že mu krejčík šaty raději ani neukázal. 

7. Znovu tedy krejčík měřil a měřil, střihal a střihal, šil a šil, žehlil a žehlil - a ušil šaty tak veliké, že jich byla plná louka před chaloupkou. Ale když za pár dní měsíc vyšel, byl zase už jen jako rohlíček. Krejčík nad tím sprásknul ruce a raději se marné práce vzdal. Proto měsíc podnes nemá šaty.