011-003 PERNÍKOVÁ CHALOUPKA 

1. Jeník a Mařenka byli s tatínkem v lese; tatínek na pasece řezal a štípal dříví a děti si sbíraly jahody. Přišly také na maliny, ale těch bylo málo a děti musely dlouho chodit, aby jich mohly nasbírat trochu také pro tatínka. 

2. Když měly malin plný hrneček, chtěly se vrátit k tatínkovi, ale nemohly ho najít. Běžely hned sem, hned tam, volaly, ale tatínek nikde a paseka také nikde. Zabloudily a ke všemu se začlo rychle stmívat. 

3. Už jim bylo skoro do pláče, když v tom zahlédly ve tmě mezi stromy prokmitávat světélko. Rozběhly se k němu a přišly k malé, hezounké chaloupce - a ta byla celá pokryta perníkem. Na dveřích perník, okénka vroubená perníkem a na střeše místo tašek do řádků poskládána perníková srdce. Chtěly zaklepat, ale protože měly velikánský hlad, ulouply si napřed kousek perníku, aby se najedly. Vtom se otevřely dveře, z nich vyběhla baba Jaga, chytila Mařenku za sukničku, Jeníka za límec a bylo zle. Nic nedala na pláč Mařenky, ani na Jeníkovy prosby, že měli velký hlad, že tatínek perník zaplatí - baba zatáhla děti do chaloupky. Už dlouho jedla samý perník a zachtělo se jí dětského masíčka. 

4. Zavřela baba děti do kůlničky, naložila jim kupu nejsladších perníčků - a děti zapomněly na strach a jedly a jedly, až usnuly. Ráno se první probudil Jeník. Do kůlničky už svítilo slunce, ale okénko bylo tak malé, že na útěk okénkem nebylo ani pomyšlení. Také dveře byly pevně zavřené a když se Jeník podíval okénkem, strachy zatrnul; viděl babu, jak zatápí ve veliké peci a poznal, že je zle. Vzbudil Mařenku, rychle se ještě najedli perníčků, Jeník si jich také nacpal do kapes - a čekali, co se bude dít. Když byla pec hodně rozpálená, baba vyvedla děti ze světničky, otevřela železné dveře do pece a úlisně švitořila: 

5. "Pojďte, dětičky, pojďte se podívat na ohníček, jak pěkně plápolá!" Jeník hned věděl, co má baba v úmyslu, ale nedal na sobě nic znát. Mrknul na Mařenku, aby se nebála a jakoby nechápavě povídá: "A kam si máme, babičko, stoupnout?" 

6. "Semhle, děťátka, semhle..." - švitořila babka a vlezla až na samý okraj pece. V tu chvíli Jeník rychle přiskočil, přirazil za babkou železná dvířka, popadl Mařenku za ruku a utíkali z chaloupky, co jim nohy stačily. Když za nimi překvapená baba - ještě se jí ze sukní kouřilo - vyběhla před chaloupku, byly děti už dávno pryč. Sluníčko jim svítilo na cestu a tak brzy doběhly na paseku, kde tatínek včera sekal dříví, a odtud už snadno našly i cestu z lesa. 

7. Netrvalo dlouho a přiběhly k jejich domku, kde je již tatínek netrpělivě vyhlížel. Vyptal se jich, kde byly celou noc. Když mu vyprávěly o perníkové chaloupce a zlé babě, vysmál se jim: "Usnuly jste v lese a všechno se vám jen zdálo!" A protože měly hlad, jako by celý den nejedly - a protože Jeník marně hledal po kapsách perník, aby tatínkovi dokázal, že skutečně v perníkové chaloupce byly - asi se jim to opravdu jen zdálo.