011-002 INDIÁNI  

Milan Racek 

Uvaž na chvíli svého mustanga ke kůlu za wigwamem, zakopej válečný tomahawk, odlož mokasíny a čelenku s orlími brky ze slepice a slyš o setkání... 

Historie Indiánů je nesmírně zajímavá, ale její poslední období je neveselé, ba tragické. Indiánům bylo dobře, dokud byli v Americe sami. Přišli tam z Asie před 20 až 30 tisíci lety. Podívejte se na mapu světa a sledujte stopu jejich cesty přes Čukotský poloostrov, kudy se dostali nejblíž k břehům Ameriky. Jak a na čem se přeplavili přes Beringův průliv přesně nevíme. Snad měli dlabané čluny, snad vory, snad jen kajaky potažené tulení koží. Snadné to rozhodně neměli, protože Beringův průliv je i na nejužším místě široký 35 kilometrů. Severní oblasti Ameriky, Aljaška, Grónsko a kraje za polárním kruhem byly pro ně příliš studené; táhli proto k jihu, kde bylo dostatek zvěře, hlavně ohromná stáda bizonů. Postupně se Indiáni rozšířili na celý americký kontinent, až po jeho nejjižnější výběžek, po Ohňovou zemi. 

Způsob života Indiánů byl různý, podle prostředí ve kterém žili, ale většinou se živili lovem zvěře a sběrem divokých plodů. Jen někde pěstovali kukuřici, brambory, maniok, tabák a některé druhy zeleniny. Pokud se některé kmeny usadily na místě, stavěly si obydlí a chrámy, nejčastěji z nepálených cihel a kamene. Dovedli vydělávat kůže na oděvy a wigwamy, tkali a barvili látky, tavili a zpracovávali kovy, hlavně stříbro, vyznali se ve hvězdách a měli svůj 

složitý kalendář, ale neznali kolo a proto neměli vozy, a neměli písmo, jen různé znaky z uzlů a složité hieroglyfické kresby, které se podnes nepodařilo řádně rozluštit. 

Indiánům bylo v Americe jistě dobře, dokud žili po svém. Změna nastala roku 1492, když se s nimi poprvé setkal objevitel Ameriky Kryštof Kolumbus. Kolumbus tenkrát netušil, že objevil nový světadíl, myslil, že připlul s druhé strany do Indie a proto obyvatele nově objevených krajin nazval Indianos. Tohle nesprávné jméno už jim zůstalo. Dokonce k němu přibylo ještě další falešné označení: rudoši. Ve skutečnosti mají Indiáni pleť světle nebo tmavohnědou; na rudo se malovali jen příslušníci některých severoamerických kmenů. 

Španělé, kteří se jako první počali hrnout do dnešní Střední a Jižní Ameriky, byli od Indiánů přijímáni většinou přátelsky, protože Indiáni byli až do té doby nezáludní, čestní a pohostinní. Ale Španělům nešlo o přátelství, ale o zlato a stříbro, které brali Indiánům všude, kde na ně přišli. A tak brzy nastal mezi domácími Indiány a evropskými vetřelci nelítostný boj, který se většinou zvrhal v surové vyvražďování Indiánů, kteří byli proti Španělům v nevýhodě; proti puškám a dělům měli jen své primitivní lovecké zbraně. 

Nejinak se vedlo Indiánům v Severní Americe. Evropští kolonisté jim zabírali jedno loviště za druhým, za každou maličkost Indiány krutě trestali, a ti se neméně krutě mstili. Výsledek je pro Indiány tragický. Některé kmeny už vyhynuly vůbec, z jiných živoří zbytky v tak zvaných rezervacích, odlehlých krajinách, kde jim bylo dovoleno žít. 

Blíží se neúprosně doba, kdy zbytky Indiánů splynou s ostatním obyvatelstvem Ameriky, a na uplynulou indiánskou slávu se bude vzpomínat při takových příležitostech, jakou zachycují naše obrázky. HOFGH