009-022 ZVÍŘATA V ZOO III 

1. SLON AFRICKÝ. Sloni jsou nejen mimořádně velká, ale i inteligentní zvířata. Kromě síly, hodné obdivu, může člověk slonu závidět i jeho vysoký věk, 80 až 100 let. Slon africký se liší od svého indického příbuzného velikostí, je větší, má podstatně větší uši a na chobotu má dva prstovité výrůstky. Velmi dlouhá je u slonů i doba březosti, neboť samice rodí mládě až po 22 měsících. Slůně je velmi hravé a čile poskakuje kolem matky. 

2. MEDVĚD LEDNÍ je obyvatelem arktických pustin kolem severního pólu. Jeho bydlištěm jsou nejsevernější okraje pevnin i souvislá pokrývka ledu. Lední medvěd je znamenitý mořský rybář, loví ryby a vášnivě pronásleduje tuleně. V moři je ve svém pravém živlu. Jeho žlutobílý kožich je hustý a dovoluje tomuto obrovitému medvědu, který může vážit až 600 kg, snášet všechny arktické nepohody. V naprostém rozporu s otužilostí dospělého medvěda je malý lední medvídek, který je neobyčejně choulostivý. Medvídci, kteří bývají i dva, jsou trvale obklopeni tělesným teplem medvědice a žijí tak v jakémsi přirozeném termostatu. 

3. GORILA OBECNÁ. Gorila je dnes největším žijícím lidoopem. Samec dosahuje váhy až 350 kg a měří až dva metry. Gorily dělíme do dvou zeměpisných ras. Hojnější je gorila nížinná, která žije ve střední a západní Africe a gorila horská, která žije jen v malém území hornatých krajin u jezera Albertova a Tanganjiky. Povahově jsou gorily na rozdíl od šimpanzů mnohem klidnější. Dorozumívají se pomocí různých signálů a mimikou. Je známo 22 různých hlasů, které gorily vydávají při různých příležitostech. Jsou velmi mírumilovné a pro svou sílu nemá gorila mimo člověka jiného nepřítele. V zoologických zahradách patří k nejvzácnějším a nejchoulostivějším chovancům. Přesto se však již podařilo i v zajetí gorily odchovat. 

4. PRASE DIVOKÉ. Divoký vepř je zvíře temperamentní, pohyblivé, v mládí veselé, ostražité, ale ve stáří pak výbojné a útočné. Má velmi jemný čich, výborný sluch a dobrou paměť. Při lehkém zranění je nebezpečným útočníkem. I divoká prasnice, čili bachyně, když z jara vodí žlutě a tmavě pruhovaná selátka, nezná bázně a vyjede na člověka se zuřivým funěním. Kančí kly jsou vlastně špičáky spodní čelisti, šavlovitě ohnuté vzhůru, k nimž se přikládají i kratší, též nahoru ohnuté špičáky horní. 

5. PLAMEŇÁCI. Tisíce těchto růžových čápů stojí v zálivech afrických jezer a v mělkých a bahnitých vodách loví drobné vodní živočichy. Je to pták brodivý, přes metr vysoký, na tenkých, převysokých nohách, s dlouhým krkem ohnutým do oblouku. Mají podivný člunovitý zobák s tlustým, tučným jazykem. Z těchto jazyků si labužníci v antickém Římě dávali upravovat výtečnou lahůdku. Plameňáci žijí vždy v hejnech a zajímavá jsou jejich hnízdiště na nepřístupných bahniskách, kde si staví z bahna nevysoký kužel, na jehož vrcholu sedí samička na dvou vejcích. V zoologických zahradách můžeme obdivovat také plameňáky jihoamerické. 

6. LABUTĚ. Na našem obrázku je labuť velká a labuť černá. Je to vznešený a nadutý pták a jako všichni povýšenci je i labuť zlým a nesnášenlivým egoistou. Velká labuť se také často v krutých zimách vydává na jih. Táhnoucí hejna labutí s nataženými krky poskytují nezapomenutelný pohled. Jedinou krásnou vlastností labutí je jejich doživotní manželská věrnost, s níž k sobě lnou a s níž oddaně vychovávají i v zajetí potomstvo. Velká labuť nezpívá, jen syčí. Její černá příbuzná pochází z Austrálie, na zimu neodlétá a není němá. V milostné době se ozývá zvláštním troubením. 

7. SOVA SNĚŽNÁ. Pro člověka byly sovy vždy tajemnými bytostmi. Často vystupují v pohádkách a bájích. Ve starověku byla sova ctěna jako symbol moudrosti, v pohádkách jsou sovy zase symbolem temných a nekalých sil. Je mnoho druhů sov a žijí ve všech světadílech. Na našem obrázku je sova sněžná, která obývá severskou tundru. Je 54 až 66 cm dlouhá a má nápadné zbarvení. Je to pták převážně denní, a to proto, že v zeměpisných šířkách, kde po část roku slunce vůbec nezapadá, by se jen noční pták neuživil. Živí se hlavně drobnými hlodavci, lumíky.