009-021 ZVÍŘATA V ZOO II 

1. VELBLOUD DVOUHRBÝ. Již před dávnými časy si člověk Východu učinil z dvouhrbého velblouda dopravní stroj. Karavany těchto velbloudů jsou jediným spolehlivým vlakem v drsných a nebezpečných pouštích Mongolska, Sibiře a Tibetu. Trpělivě a pomalu putují dlouhé řady těchto zvířat, každé naložené dvěma až třemi metrickými centy zboží po pouštích vnitřní Asie. Přes svou otužilost proti rozmarům počasí je velbloud choulostivý na různá poranění a velmi citlivý v okolí hrbů. Hřbet velblouda nesmí být obnažen a proto se pase s přikrývkami i sedlem. 

2. VELBLOUD JEDNOHRBÝ. Původní vlastí, kde byl za dávných časů jednohrbý velbloud ochočen, jsou arabské pouště. Dnes je rozšířen na mnohem větším území než ve starověku. Přičinili se o to hlavně Arabové, kteří v počátcích islámu ovládli celou obrovskou oblast severní Afriky. Mnoho se lidé natrápili otázkou jak může velbloud snášet v největším horku žízeň tak dlouho, jako žádný jiný soumar. Chemickým spalováním rezervního tuku v hrbu se vyrábí voda, která přechází do tkání a napájí tak tělo. Velbloudi nemají pěknou povahu, jsou zlí, kousaví a o nějaké něžnosti k člověku se nedá mluvit. 

3. LAMA. Než přišli Evropané do jižní Ameriky, byla tu jediným domácím přežvýkavcem, který nahrazoval koně i krávu, lama. Jejími chovateli byli Peruánci, nositelé vysoké indiánské kultury v Jižní Americe. Na neschůdných cestách vysokých And, byla jediným dopravním prostředkem lama. Lama není tak zlá jako velbloud a svou zlobu projevuje tím, že plivá člověku do obličeje. Lamy jsou užitečné nejen jako tažná zvířata, ale dávají nesmírně cennou vlnu. 

4. ZUBR EVROPSKÝ. V římské době barbarské kmeny, které sídlily ve střední Evropě, lovily zubra do jam a zabíjely ho oštěpy. Tehdy byl zubr lesním skotem. V dnešní době je skoro vyhuben a žije jen v rezervacích a zoologických zahradách, kde se mu také daří a stále se i rozmnožuje. Největší stáda zubrů jsou v Bělověžském pralese v Polsku a v Kavkazské rezervaci v Sovětském svazu. 

5. MEDVĚD HNĚDÝ. Medvěd hnědý je největší z evropských šelem a dá mu velkou práci, než své ohromné tělo nakrmí. Medvěd je lesní šelma a aby se nasytil, musil by každý den sníst aspoň ovci nebo koloucha a taková sousta jsou v lese vzácná. Proto mohutnému chlupáči, dobrácké tváře, nezbývá nic jiného, než vyhrabávat mravence, brouky, hlemýždě, myši, vybírá také ptačí hnízda, vosí i čmeláčí hnízda, vyhrabává různé kořínky a pase se také na čerstvé tučné trávě. S příchodem zimy uléhá k zimnímu odpočinku. Nespí však doopravdy, je jen velmi malátný, nejí, nepije, tráví z letního tuku. A právě v té době, kolem Nového roku, se narodí medvědici jedno nebo dvě malinkatá medvíďata. 

6. NANDU. Nandu je pštros jihoamerických pamp a pase se tu jako skot. Nemůže létat a je odkázán jen na své rychlé nohy, na kterých ubíhá rychlostí závodního koně. Dlouhé nohy nesou široké tělo s popelově šedým peřím a nad ním ční na labutím krku ve výši půldruhého metru, malá plochá hlava. Spásají trávu, sbírají myši, ještěrky, hmyz a rozmanitá semena. Zajímavostí je starost o potomstvo. Hnízdo vyhrabává samec, do kterého samice postupně snášejí vejce. Na hnízdo pak usedá samec a s příslušnou důstojností vysedává na vejcích. 

7. LACHTAN. V nejsevernější části Tichého oceánu a po obou stranách pevnin Starého a Nového světa, na rozmanitých ostrůvcích se shromažďují tito krásní mořští tvorové. Jsou členy malé skupiny mořských šelem, ploutvonožců, do níž patří Ivouni, tuleni, mroži a mořští sloni. Všichni mají pravý šelmí chrup, ale vývojem po dobu miliónů let se změnily tlapy a drápy v širokou ploutev. Vodou se pohybují jako živá torpéda. Pevnin používají jen k dočasnému odpočinku, k vyspání a hlavně pro své milostné neplechy a k výchově svých mláďat.