009-020 ZVÍŘATA V ZOO I 

1. ZEBRA GRÉVYHO. Když první cestovatelé pronikli do jižní Afriky, setkali se tu se zvířecím rájem. Mezi miliónovými stády nejrozmanitější zvěře se pásly obrovské zástupy divokých afrických koní, černobíle pruhovaných. Byly to zebry - jediní žijící potomci pravěkých koní, kteří kdysi na konci třetihor obývali tehdejší teplé savany evropského kontinentu. Doby ledové pak vytlačily třetihorní stáda velkých savců do Afriky. Ale ani ta jim na věky neposkytla útočiště. Přišel bílý člověk a z touhy po majetku začal hromadně vraždit. Některé druhy zeber byly úplně vyhubeny, některé byly přece však zachráněny a mezi nimi i naše zebra Grévyho. 

2. KŮŇ PRZEWALSKÉHO. Jediným žijícím svědkem staré slávy velkých stád divokých koní, která se proháněla po stepích Evropy a Asie je tento kůň. Divocí koně se proháněli i v západní Evropě, čehož dokladem jsou výborná vyobrazení na stěnách jeskyň, v kterých bydlel již člověk doby kamenné. Dnes jsou poslední zbytky divokých koní vytlačeny do Džungarské stepí ve střední Asii. Kůň Przewalského je pravý stepní kůň a žije již jen v zoologických zahradách. Naše pražská ZOO má nejpočetnější stádo a velké chovatelské úspěchy. 

3. SLON INDICKÝ je jediným zástupcem skupiny chobotnatců a jistě důstojným; vzbuzujícím úctu i u moderního člověka. Je si dobře vědom své síly a důstojně reprezentuje dávno vymřelé předky - dinotheria, mastodonty a mamuty. Tento obrovský savec měl pro člověka vždy ohromnou přitažlivost, jak o tom svědčí i nejstarší známé údaje Řeků a Římanů. Slon indický je poněkud menší než jeho africký příbuzný a jen největší ze samců dosahují třímetrové výšky. Od slona afrického se liší i úhlednější postavou, menšíma ušima a jedním prstovitým výrůstkem na chobotu. Tohoto malého prstíku umí citlivě a obratně používat. Dovede rozbalit i kostku cukru zabalenou v papíře. 

4. MEDVĚD ČERNÝ. Medvěd černý je menší než hnědý, váží nejvíce 120 kg. Zdržuje se jak na zemi, tak i na stromech, protože velmi dobře šplhá. V zoologických zahradách je oblíben, protože stále něco kutí, nebo pro zábavu zápasí. Pro jiná zvířata je tento zdánlivě dobromyslně vypadající medvěd, strašný bojovník. Silný medvěd přemůže i tygra, protože proti zranění je výborně chráněn hustou srstí a silnou vrstvou tuku pod kůží. Živí se rostlinnou potravou, ale nikdy nezanedbá žádnou příležitost, aby si jídelní lístek zpestřil masitou pochoutkou. Dožívá se na šelmu vysokého stáří, 50 i více let.  

5. ŽIRAFA. Žirafa je africký přežvýkavec a nejvyšší savec, jehož krásně černé oko se dívá na lidičky s výše šesti metrů. Nejdelší je krk a na něm spočívá malá hlavička se dvěma růžky. Tělo je podivně stavěné, hřbet spadá od hlavy strmě šikmo dozadu a přední nohy jsou značně vyšší, než zadní. Pase-li se žirafa na zemi, musí přední nohy široko rozročit, aby dosáhla na zem. Na štěstí to nemá v africké stepi zapotřebí, protože tam rostou všude keře a řídké akácie, jejichž koruny žirafa okusuje. 

6. PAOVCE HŘIVNATÁ. Vlastí tohoto překrásného zvířete jsou horstva severní Afriky, kde se zdržuje na nejnepřístupnějších skalách, kde obratně šplhá po krkolomných stezkách. Dorostlí berani jsou v lopatkách asi metr vysocí s pískově hnědou srstí. Mocné rohy splývají s čelní kostí v silný pancíř, jímž může beran bušit s neuvěřitelnou silou. Se zvířaty jiného rodu, nebo druhu nemůže být pohromadě, neboť stále pomýšlí na prudké zápasy. 

7. TUČŇÁK. Tučňáci žijí pouze na jižní zemské polokouli a zde tvoří místy až miliónové kolonie. Pravým živlem tučňáků je moře. Jejich křídla ztratila jakoukoliv možnost letu a stala se výbornými ploutvemi. Tučňáci neplavou tedy nohama jako jiní vodní ptáci, ale křídly, takže vlastně vodou létají. Nohy jim slouží jako kormidla. Jejich chůze je kolébavá a vzpřímená, jako u lidí. V zoologických zahradách vyžadují ledovou vodu a za potravu mořské ryby. Je několik druhů tučňáků. Na našem obrázku je tučňák Humboltův.