001-030 ORLICKÉ HORY 

Pohoří, pnoucí se podél naší hranice s Polskem od Dušnického průsmyku k Mezileskému sedlu, bylo dosud většinou turistů opomíjeno a dlouho nemělo ani jednotné pojmenování. Své názvy měly jen jednotlivé části tohoto malebného pásmy, jako např. Vrchmezí, Velká a Malá Deštná s nejvyšším bodem celého pohoří (1115 m), Mezivrší, Tetřeví a další, samá pěkná česká jména. Teprve později dostal tento masív souhrnné jméno podle vodního toku, který odvádí jeho hojné vody do Labe. Tedy ne po orlech, ale po řece Orlici mají Orlické hory své jméno. 

Turisté objevili půvaby Orlických hor velmi pozdě; mnohem dřív si tohoto kraje a hlavně jejího lidu povšimli historikové, národopisci a spisovatelé. Hory samy byly dříve obydleny jen velmi řídce; teprve během 13. a 14. století vznikají v podhůří Orlických hor osady a městečka. Život v jednom z nich vylíčil Alois Jirásek ve svém největším románu F.L. Věk a dal v něm čtenářům podrobně poznat zdejší chudý, ale statečný lid. 

Dnes už se život obyvatel Orlických hor a jejich podhůří neliší od způsobu života a práce kdekoliv jinde v naší zemi a ožily i samy hory. Něčím se však život v nich přec jen od jiných horských oblastí odlišuje. Lesy jsou tu stále ještě poněkud tišší, je tu méně cestovního ruchu a víc klidu, tak potřebného pro léčení a rekreaci nervů. I turistické stezky tu mají trochu jiný ráz; zavedou návštěvníka na hřebeny a k nejkrásnějším vyhlídkám, ale většinou jsou ponořeny do stinných lesů, které tu převládají nad holinami. 

Orlické hory si zachovávají své osobité půvaby po celý rok. Zjara tu hýří louky barvami víc, než kde jinde, v létě dávají zdejší hluboké lesy chladivý stín i v nejparnějších dnech. A je tu překrásně i v zimě; romantikové zde najdou malebně zasněžené kopce, rázovité chalupy a stromoví, lyžaři mírné svahy bez příkrých srázů a bez nebezpečí lavin. 

Několik pohledů na jarní půvaby Orlických hor podává náš stereokotouček. 

K obrázkům (foto Horst Bauer): 

1. Nejvhodnějším východiskem do celých Orlických hor je letovisko Deštné, ležící na jejich západním svahu, které se nyní mění na dobře vybavené středisko turistického ruchu. 

2. V Orlických horách se zachovalo mnoho původních, typicky horských chalup. Zasazeny do malebného rámce zdejší krajiny, jsou některé z nich skutečnými skvosty lidového stavebního umění. 

3. Hotel Šerlišský Mlýn v severní části Orlických hor vyhledávají po celý rok jak turisté, tak i sportovci. Šerlišský Mlýn má velmi vhodnou, lesy chráněnou polohu a leží na křižovatce nejdůležitějších turistických tras. 

4. Chata na Šerlichu zdobí hřeben Orlických hor ve výši 1018 metrů. Vede k ní asfaltová silnice, která pokračuje přes hřebeny na Orlické Záhoří. V zimě je tato chata velmi oblíbeným lyžařským střediskem. 

5. Osada Říčky je malebně rozložena na svazích údolí, jímž protéká stejnojmenný potok. Pro své rázovité chalupy, půvabné prostředí a hlavně klid se stala oblíbeným místem odpočinku i práce našich významných umělců. 

6. Po celých Orlických horách bylo ve třicátých letech vybudováno na ochranu republiky před vpádem nacistů mnoho pevností a pevnůstek. Jedna z nich, zvaná "Hanička", se stala výstražným památníkem na tehdejší dobu a je přístupná veřejnosti. 

7. Divoká Orlice pramení v Polsku, pak běží podél Orlických hor, místy po státní hranici a vytváří několik romantických údolů. Místu, kde se prodírá z hor do nitra Čech, se přiléhavě říká Zemská brána.