010-004 VELKÁ CENA ČESKOSLOVENSKA 

Každoročně se v letních měsících stává Brno dostaveníčkem nejen mistrů motocyklové jízdy, ale i zanícených fanoušků a široké motocyklové veřejnosti. Jejich cílem je Velká cena ČSSR, motocyklové mistrovství Československa, které je od roku 1965 součástí motocyklového mistrovství světa. Závod se pořádá podle mezinárodních pravidel FIM. Start a cíl je asi šest set metrů od obce Bosonohy na státní silnici Brno - Praha. 

Tradice brněnského okruhu počíná už od roku 1930; v období před druhou světovou válkou se na něm konaly automobilové závody vynikající evropské úrovně. 

Po roce 1945 se okruh postupně upravoval, zlepšovala se vozovka a zkrátila se délka trati z původních 29,1 km na dnešních 13,9 km. Podle vyjádřeni anglických jezdců je brněnská trať se svými osmnácti levými zatáčkami a dvaceti dvěma pravými, a s výškovým rozdílem 171 metrů malou Tourist Trophy - což je nejslavnější světový motocyklový závod na anglickém ostrově Man. Z tohoto porovnáni vyplývá, že jezdci řadí brněnskou trať k nejzajímavějším a také k nejobtížnějším. 

Velká cena Československa se jezdi ve čtyřech kubaturách a to 125, 250, 330 a 500 kubických centimetrů. Na startu bývají jezdci až že čtyř kontinentů, mezi nimi opravdoví světoví mistři, jako na příklad Anderson, Read, Redman, Hailwood, Agostini a další příslušníci světové motocyklové elity kteří svou slávu získali na mnoha světových motocyklových závodech. Příznivcům brněnského okruhu jsou dobře známa i jména jako Taveri, Perris, Ivy, Woodman, Thalmer, Proviní, Driver, Graham, Hinton - a z našich závodníků samozřejmě ti nejznámější, Havel a Šťastný. 

Závod Velké ceny není však jen přehlídkou výkonů nejlepších závodníků, ale i motocyklů, reprezentovaných značkami světové pověsti jako jsou JAWA, ČZ, MZ, Aermachi, MV Augusta, AJS, Beneli, Bultaco, Honda, Norton, Suzuki, Yamaha a další. 

Přitažlivost této naší vrcholné motocyklové soutěže vyjadřuje i počet diváků; bývá jich na tři sta tisíc, z Brna, jeho okolí, z celé republiky i okolních států. Někteří náruživí obdivovatelé motocyklového sportu často i několik dní před závodem stanují kolem závodní tratě, aby mohli sledovat trénink i hlavní závod z nejvýhodnějších míst. 

K obrázkům (foto inž. Ivo Hlaváček): 

1. Na startu. Napětí očekávání. Mezi vyrovnanou světovou elitou je dobrý start i slibnou nadějí na vítězství. Startovní číslo 1. je Mike Hailwood, Angličan jedoucí na japonském stroji Honda, sedminásobný mistr světa; č. 2, jeho největší soupeř, Ital Agostini na italském stroji MV Augusta. 

2. Odstartováno. Několik desítek strojů s jezdci ze 4 kontinentů vyjíždí na jednu z nejobtížnějších tratí mistrovství světa. 

3. Farinova zatáčka, nebezpečná a záludná, která dostala své jméno v prvním velkém poválečném závodě automobilů, kdy v ní havarovalo několik favoritů závodu. 

4. Telefonní služba zajišťuje informace divákům a bezpečnost závodů. Za hladkým průběhem závodů se skrývá tisíce hodin dobrovolné práce pořadatelů. 

5. František Šťastný, československý jezdec číslo 1. Podle stylu jízdy se řadí mezi pět prvních jezdců světa. Nejlepšího umístění dosáhl r. 1961, kdy byl na mistrovství světa druhý v kategorii 350 ccm. Je oblíben jako přátelský a veselý společník. 

6. Giaccomo Agostini, tovární jezdec fy MV Augusta; skromný, přátelský, tráví většinu volného času s mechaniky. Je to jezdec velkého stylu, ostrý a odvážný. V letech 1966-67 byl mistrem světa ve třídě 500 ccm. 

7. Stupně vítězů - nejvyšší odměna závodníkům za odvahu, houževnatost, rychlost, cit k stroji i taktiku jízdy. Na snímku vítězové třídy 125 ccm z roku 1967: na prvním místě Ivy Bill (Velká Británie), na druhém Graham Stuart (opět Velká Británie), na třetím Szabó Laszlo (Maďarsko).