001-021 KRKONOŠE V ZIMĚ II 

Těžko bychom u nás hledali turistu nebo lyžaře, který by v Krkonoších buď dosud nebyl, nebo se tam v nejbližší době nechystal. Už samo jejich jméno - Krkonoše - má v sobě přitažlivost nejkrásnějších hor českých zemí. Svou oblibu si zaslouží, protože v sobě shrnují krásy všech našich hor: mají partie útulné, malebné i divoké; hluboké a tiché hvozdy, i větrné hřebeny a vrcholy s překrásnými výhledy; místa zádumčivá, klidná, i rušná a frekventovaná střediska cestovního ruchu a zimních sportů. 

Krkonoše jsou nejvyšší pohoří v českých zemích, ale nejsou to velehory s věčným sněhem a ledem, nemají nepřístupnost a sráznost Tater či Alp. Návštěvník v nich nachází tolik krás a proměnlivých nálad, že se za nimi vždycky rád vrací. 

Do Krkonoš se jezdí ve všech ročních obdobích, ale v rozsahu návštěvnosti kraluje zima. Krkonošské terény vábí stovky a tisíce lyžařů, protože patří k nejlepším u nás, ale v celé střední Evropě. Jsou tam louky s mírnými svahy pro lyžaře začátečníky i prudké srázy a obtížné sjezdovky, na kterých si přijdou na své i nejrutinovanější závodníci. Samotný hřeben Krkonoš je snadno dosažitelný a po celé délce poměrně lehce sjízdný za každého sněhu; právě na hřebenech je prostředí vzdálené všemu ruchu a shonu níže ležících sportovních středisek a nabitých sjezdovek; jaký proto div, že zkušení a nároční zimní turisté nejraději chodí po hřebenových cestách Krkonoš. Lákají je sem daleké výhledy, ničím nerušená horská příroda a všechny její tisíceré tváře: někdy přívětivé, jindy drsné a někdy i kruté. 

V oblasti Krkonoš je několik sportovních středisek, z nichž nejdůležitější jsou Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou a Harrachov, v jejichž okolí jsou přírodní terény doplněny sportovními stadióny, sjezdovkami, sáňkařskými drahami, skokanskými můstky apod. Často se tu konají významné sportovní soutěže za účasti vynikajících závodníků našich i cizích. 

Dík snadné přístupnosti jmenovaných středisek a jejich dobrému vybavení, jsou Krkonoše i v zimě naším nejnavštěvovanějším pohořím. 

K obrázkům (foto Horst Bauer): 

1. Nejlepším vyhlídkovým místem Krkonoš je vrchol Sněžky, odkud jsou daleké výhledy na českou i polskou stranu hor a podhůří. Pohled na snímku směřuje přes hluboký závěr Obřího dolu na Studničnou a Luční horu, přes rozsáhlé bílé pláně a Luční boudu až po Kotel. V pozadí nad moře mraků vystupuje Ještěd. 

2. Pohled od Obří boudy na vrcholovou pyramidu Sněžky. Jejím svahem se klikatí stezka, která i v zimě patří k nejvíce frekventovaným úsekům hřebenové cesty. Od Obří boudy se paprskovitě rozcházejí tyčemi vyznačené zimní cesty. 

3. Horské boudy, rozsazené porůznu na příhodných místech úbočí i hřebenů, umožňují i dlouhodobý pobyt v krásné horské přírodě. Podobně jako Sokolská bouda mají stejně kouzelné prostředí desítky dalších krkonošských chat. 

4. Krkonošská příroda dovede návštěvníkům ukázat nejen přívětivou tvář; často se stává, že zářivý slunečný den se náhle zachmuří, začne svištět mrazivá vichřice a v několika okamžicích vše zahalí v hustou neproniknutelnou mlhu. Teprve, když vítr ulehne a mezi mraky proniknou sluneční paprsky, objeví se krajina opět v plné bílé kráse. 

5. Horské sněhové bouře a fujavice dovedou změnit vše k nepoznání. I stará poutní kaple a budova meteorologické stanice na vrcholu Sněžky dostanou bělostnou fasádu sněhu a ledu, jako by sama příroda chtěla zakrýt tyto stopy civilizace. 

6. Pohled na Sněžku od Růžové hory. Parkový porost horských smrků pozměnila mohutná námraza do fantastických tvarů "sněhových mužů" a předpotopních příšer. Lze se pak divit těm, kdo se po spatření této zimní pohádky stanou věčnými vyznavači "bílého opojení"? 

7. Výhled od Dívčích kamenů na Slezské sedlo a bělostné suky Malého Šišáku a Stříbrného hřbetu. Utěšený pohled do klidné neposkvrněné zimní horské krajiny, zlátnoucí skomírajícím dnem, je nejlepší odměnou návštěvníků hor za celodenní namáhavou túru.