006-104 STÁTNÍ ZÁMEK TELČ III 

"Lepší jest skrovná živnost pod svou vlastní prkennou střechou, nežli rozkošný (rozuměj život) pod cizí", nadepsal si pan Zachariáš z Hradce roku 1556 nad vchod do tak zvaného malého dvorku své jinak, nahlíženo s odstupem, velmi neskrovné živnosti v telčském zámku. Nepatřil pan Zachariáš k nejchudším v zemi už pro svůj výhodný sňatek s Kateřinou z Valdštejna a sám byl vynikajícím hospodářem - zakládal nové dvory, rybníky, rozšiřoval panství. Nicméně jako zbožný neopomenul z druhé strany zmíněného portálku nadepsat: "Požehnání božské činí bohaté lidi." I když by se naše názory mohly v tomto směru se Zachariášem křížit, faktem zůstává, že tento vzdělaný příslušník hradecké větve Vítkovců přestavěl starší gotický hrad v renesanční objekt. 

Autorem velkorysé slohové proměny zámku byl italský architekt Baltazar Maggi de Ronio. Se stavebními pracemi souvisí samozřejmě úpravy starších interiérů - kvalitní sgrafitová iluzivní výzdoba proslulé klenotnice a hodovní síně, hvězdicová klenba zbrojnice. V novostavbě paláce bylo vše podřízeno reprezentativnímu účelu. V tomto směru vynikají telčské kazetové stropy. V neposlední řadě byla do zámeckého areálu začleněna renesanční zahrada s arkádovým ochozem, rozměrným reliéfem Neptuna na zámeckém štítu, a kaple, v níž je mramorový náhrobek se vzácnou kovanou mříží Kateřiny a Zachariáše. Pozdější staletí nepřinesla zámku podstatnější úpravy. Areál byl rozšířen volně pojatým parkem anglického typu s empirovým skleníkem. 

Renesanční přestavba zámku se uskutečnila v době, kdy se sílící měšťanská vrstva snažila přiblížit a napodobit život feudálů. Telč byla ovšem poddanským městečkem s omezenými zemědělsko řemeslnickými možnostmi. Po požáru v roce 1530 byla přestavěna na původním půdoryse ve výsledném křížení pozdně gotických a renesančních forem. 

Spolu se zámkem tvoří Telč z urbanistického hlediska středověký opevněný celek chráněný ze severovýchodu zámkem (původně hradem), z jihovýchodu hradbou a prakticky ze tří stran soustavou Staroměstského, Ulického a Štěpnického rybníka. Vzácná zachovalost tohoto komplexu láká nesčetné obdivovatele. 

Telči se říká "bílá" a podle Františka Kožíka také "město šťastných lásek". Obě vlastnosti dokážou ocenit kromě návštěvníků především filmaři, jimž Telč poskytla své zdi a ulice téměř pro dvě desítky děl (mimo jiné Pyšná princezna, Michael Kohihaus, Hry lásky šálivé, Svatby pana Voka). O to, aby starobylá památková rezervace utrpěla co nejméně škod v současném stavebním ruchu, pečují jednotlivé složky státní památkové péče, z nichž zámek spravuje Krajské státní středisko památkové péče a ochrany přírody v Brně 

K obrázkům (foto archiv KS SPPOP Brno):  

1. Telč v nadhledu z věže kostela sv. Jakuba. 

2. Zahradu s přízemními arkádovými křídly a kašnou uzavírá průchozí arkádová chodba mezi zámeckými budovami a polygonální závěr kaple Všech svatých. 

3. Renesanční kovaná brána ze zahrady do druhého, arkádového nádvoří zámku. 

4. Kaple sv. Jiří v nejstarší gotické části hradu Kromě plastiky sv. Jiří je zde také v místě oltáře Pieta - bez obvyklého goticky trpitelského výrazu. Začazení kaple pochází od loučí a svíc. 

5. Pozdně gotická hvězdicová klenba bývalé zbrojnice je zdobena renesanční malbou s vegetativní a zoomorfní tematikou symbolických významů. 

6. Representační místností zámku byl tak zvaný zlatý sál (podle silně zlaceného stropu s řezbami z řecké mytologie). Sál zdobí řada portrétů a obrazy představující dělení původního panství Vítkovců. 

7. Rytířský neboli mramorový sál se sbírkou zbraní a zbroje převážně ze 16. a 17. století Kazetový strop z roku 1570 je zdoben vyobra zeními Heraklových hrdinských činů. 

Dosud vydané tituly stereokotoučků ze série Hrady a zámky Jihomoravského kraje Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně: Boskovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Pernštejn (1975), Bítov, Lysice, Rájec nad Svitavou, Telč (1976). 

Připravované tituly: Slavkov, Bučovice, Buchlov, Buchlovice, Vizovice (1977).