020-090 OCHRANA PŘÍRODY 

Východočeská zoologická zahrada XVIII 

Dvůr Králové nad Labem 

Příroda, jako samostatný, rozsáhlý celek, fungující s matematickou přesností, snad přece jen, možná z nepozornosti, udělala chybu, pokud nechala ze svého středu uniknout živočicha, kterému dnes říkáme člověk a přidáváme učenlivý, jelikož se to dobře poslouchá, lichotí nám to a bohužel je na tom mnoho pravdy. Živočich člověk byl však natolik učenlivý, že se stal brzy hlavním nepřítelem své matky přírody. Jeho zbraněmi jsou těžká technika, velkolepá mechanizace a automatizace, chemizace aj., pomáhají uspokojit jeho nároky a přírodu pozvolna ničit. Původ však těžko zapřít a proto snad ještě zůstaly u tohoto přírodního, biochemicky řízeného organismu, základní živočišné pudy zachovány. Jeden z nich - pud sebezáchovy, v druhé polovině 20. stol. probuzený, burcuje člověka k vzpamatování. Vždyť vražda přírody, rovná se vlastní sebevraždě!  

Ponechme stranou otázku, není-li již pozdě. Faktem však zůstává, že ve vědomí stále většího počtu lidí je zakořeněna nutnost ochrany přírody a touhy po sblížení s ní. Stále více jedinců, sdružení, institucí a projektů se ochranou přírody seriozně zabývá a nachází ohlas u široké veřejnosti, tyto myšlenky by měly být především primární pohnutkou pro vznik a určování linie budování zařízení jako jsou zoologické zahrady. 

Např. fakt, že za poslední tři století se počet lidí na zeměkouli zvětšil přibližně sedmkrát, má pro existenci ostatních živočišných druhů nesmírný význam. Člověk ve své rozpínavosti zasahuje i do oblasti dříve nedotčených. Lovem, pastevectvím, zemědělskou a ostatní činností narušuje ekologickou rovnováhu a mění tak navždy životní podmínky. Je to jedna z příčin, proč již nikdy nespatříme řadu zajímavých zvířat, která s námi původně naši planetu obývala. 

K obrázkům: 

1. Zebra Grévyho - tento největší druh zebry dostal své jméno podle francouzského presidenta Grévyho, kterému poslal jeden exemplář darem etiopský císař Menelik r. 1882. Má nejhustší pruhování ze všech zeber, tmavý "úhoří" pruh na hřbetě a velké okrouhlé ušní boltce. 

2. Buvol kaferský - žije v křovinatých buších Afriky v blízkosti vodních toků. Je to největší africký tur s mohutnými rohy a proto si na stádo buvolů nedovolí zaútočit žádný nepřítel. 

3. Antilopa koňská - její původní areál rozšíření zasahoval rozsáhlé stepní a lesostepní oblasti jižně od Sahary. Bohužel na většině tohoto území byl tento druh již zcela vyhuben, takže dnes je relativně hojnější pouze v západní Africe. Žije ve stádech o 8 - 15 kusech, pouze s jedním dospělým samcem. Stádo však vodí starší, zkušená samice. 

4. Voduška červená - patří k druhům ohroženým vyhynutím. O to cennější je chovatelský úspěch naší zoo, která dokázala rozšířit toto velké chovné stádo z původně dovezených 4 kusů. Tato rasa vodušky žije od Botswany přes jižní Angolu. V zoo je považována za velkou vzácnost. 

5. Hroch obojživelný - je velký savec natolik přizpůsobený životu ve vodě, že má uzavira-telné ušní boltce a nosní otvory, mezi prsty plovací blány, válcovité tělo a i mláďata se rodí pod vodou. Hroch může vážit i 30 q. 

6. Pony shetlandský - je nejmenší z poníků. Poníci jsou primitivní formou malých severských koní, jsou vytrvalí a nenároční. 

7. Žirafa Rotschildova - žirafy jsou ze všech zvířat nejvyšší, měří až 6 m a v kohoutku kolem 3 m. Hlavní podíl na této výšce má krk a nohy. Z toho důvodu je nutné, aby se žirafa při pití nebo žraní ze země široce rozkročila. Dospělá žirafa váží průměrně jen asi 5 q.