006-103 Státní zámek RÁJEC NAD SVITAVOU 

Svitava tu sbírá síly k zápasu se studeným vápencem hlubokého krasového údolí Drahanské vrchoviny. Jakoby řeka odložila všechnu pro tu chvíli nepotřebnou životadárnou moc, aby si uvolnila ruce pro dobývání cesty ke své moravské sestře Svratce. A zemi se v těch místech vryla do čela vráska, kterou mnohem později nazvali lidé brázdou boskovickou - a co řeka odložila proměnili v úrodný kout s osadou Rájec. 

První zmínka o Rájci je už z roku 1131, tedy z doby prvního mocenského rozmachu českého státu za Soběslava I., ale zároveň neúprosného boje o nadvládu mezi přemyslovskými údělnými knížaty. Ve středověku jsou v Rájci připomínány hned dvě opevněné tvrze, obě však byly za husitských válek popleněny. Na místě jedné z nich byl v 16. století Drnovskými z Drnovic vybudován renesanční zámek. I ten však úplně zmizel - po požáru v roce 1756 byl rozebrán a materiálu bylo použito pro výstavbu definitivního rájeckého sídle hrabat (později knížat) Salmů - Reifferscheidtů. V letech 1763 - 1769 tu vyrostla rezidence, s největší pravděpodobností podle projektu vídeňského architekta Isidora Marcela Amanda Canevalla. Místnosti zámku vyzdobil prostějovský malíř Fr. Antonín Sebastini. Rájec nad Svitavou představuje kompromisní sloučení raného francouzského klasicismu s pozdně renesančním klasicismem italským. Ve svém komplexu je zámek nejzachovalejším dokladem architektury slohu Ludvíka XVI. na Moravě. 

Reprezentativní budově odpovídá také honosné vybavení místnosti zámku. Dřevěné obložení stěn, kazetové stropy, vzácná sbírka italského křišťálu, japonský, čínský a delfský porcelán, několik bohatě vykládaných šperkovnic, knihovna. Ta patří k největším zámeckým knihovnám na Moravě - je v ní uloženo 44.000 svazků - spisů z chemie, matematiky, hvězdářství, hornictví, hutnictví, ale i z alchymie, magie a démonologie 

Nejcennější devizou rájeckého zámku zůstává však salmovská obrazárna, která spolu s Kroměříží, Slavkovem a Vizovicemi vytváří bohatství obrazového fondu jižní Moravy. Zakladatelem obrazárny byl stavebník zámku Antonín Karel Salm. V kolekci jsou zastoupeni významní nizozemští mistři 17. století (Schut, de Vos, Francken II., Lelienbergh, de Gryeff) a středoevropští malíři první poloviny století devatenáctého (Russ, Fendi, Führich, Heinlein). Zastoupení jsou také malíři italští a francouzští. Původní salmovská sbírka byla doplněna v roce 1955 svozy z jiných objektů. V témže roce instalovali pracovníci Národní galérie v čele s O. J. Blažíčkem sbírkový fond v prvním poschodí zámku. 

Po poválečné konfiskaci tvoří rájecký zámek součást státního kulturního majetku a prezentace jeho skvostů je svěřena Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Brně (restaurace maleb v hlavním sále a obrazů galerie, opraveny fasády zámku, nová parková úprava čestného dvora atd.). 

K obrázkům (foto archiv KS SPPOP Brno): 

1. Dvě boční pravoúhlá čtvercová křídla vymezují spolu s geometricky přísným květinovým parterem čestný dvůr zámku. 

2. Korintské sloupy podpírají kazetový strop reprezentativní jídelny. Pokrývka na stole a vyšívané židle pocházejí z roku 1830. 

3. V rodinné galerii jsou kromě portrétů majitelů také obrazy zpřízněných rodů. Porcelán nad krbem je delfský ze 17. a 18. století, dále čínský a japonský. 

4. První ze tří sálů rájecké empirové knihovny. s bohatou sbírkou starší přírodovědecké a technické literatury. V knihovně je uloženo 44.000 svazků. 

5. Malovaná šperkovnice v hlavním sále s výjevy z řecké mytologie je vykládána želvovinou, slonovinou a ebenem (práce ze 17. století). 

6. V sále nejstarších maleb a plastik zámecké obrazárny je prezentován věčný symbol mateřské lásky ve světonázorovém pojetí středověkého umělce. Madona pochází z poslední čtvrtiny 15. století. 

7. Obrazárna rájeckého zámku soustředila za dvě stě let sběratelské činnosti, na níž navázala státní památková péče doplněním základního fondu, téměř 250 děl. 

Dosud vydané tituly stereokotoučků ze série Hrady a zámky Jihomoravského kraje Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně: Boskovice, Jaroměřice nad Rokytnou Pernštejn (1975), Bítov, Lysice, Rájec nad Svitavou, Telč (1976). Připravované tituly: Slavkov, Bučovice, Buchlov Buchlovice, Vizovice (1977).