006-102 Státní hrad BÍTOV 

Vzrostlé jehličnany a listnáče lemují drsná skaliska zkrocené Dyje a Želetavky, jejichž odvěkou dravost zklidnila zeď Vranovské přehrady. I tak dokáže však sráz u přístaviště výletních lodí připomenout, že hrad Bítov chránil v těchto místech přístup do českého království. Když kráčíš hradním příkopem, mimoděk pohlížíš vikýřem starého zdiva do oblak, odkud již čekáš déšť kamenů zarputilých obránců. Bítov - mohutný článek řetězu přemyslovských pevností. 

Dobu, kdy se hvozdem nad strmým údolím proháněly ozbrojené posádky prahnoucí po kořisti, připomíná dnes břitová věž na velkém hradním nádvoří. Pamatuje ještě Přemysla Otakara I. a II., kdy byl raně feudální objekt přestavován v pevnostní gotický hrad. Posun mocenského zájmu Přemyslovců za hranice vlastního jádra království (Rakousko, Uhry, Polsko) oslabil obranný význam Bítova natolik, že ho král dal do zástavy. V roce 1307 získal hrad s okolím Rajmund z Lichtenburka od krále Jindřicha Korutanského. Ze zástavy byl Bítov propuštěn Vladislavem II. Jagellonským (1498) a Lichtenburkové se stali jeho dědičnými vlastníky. V roce 1572 vymřeli po meči. Z dalších majitelů stojí za zmínku Jankovští z Vlašimi, z nichž Hynek, mimo jiné autor významného českého zvěrolékařského spisu Apotéka koňská (1650) hrad také přestavoval. V roce 1736 získala Bítov hrabata starého německého rodu Daunů, jejichž moravsko - rakouská linie vděčí za politicko společenský vzestup službám Habsburkům za třicetileté války. Za jejich vlády na Bítově byl hrad v první polovině 19. století naposledy významně přebudován. Novogotická úprava se týkala stavební podstaty celého hradu, především však hradního paláce, jehož stav byl v té době kritický. Reprezentační místnosti prvního patra vyzdobil tehdy velmi kvalitními iluzivními malbami Antonín Schüller (1853). Okolní les byl proměněn ve volný park se souborem novogotických romantických doplňků, například studánka na cestě ke zbytkům gotického kamenného tzv. slaměného mostu, který patří k nejstarším dochovaným kamenným mostům v českých zemích (I. polovina 14. stol.). 

Hradní interiéry jsou dnes vybaveny novogotickým mobiliářem a doplněny kolekcí slohově příbuzných obrazů (L. Schorra z Carolsfeldu, K. Russe). Prohlídku hradu uzavírá expozice vycpaných zvířat a ptáků ve druhém patře, připomínající pěstitelskou zálibu posledního majitele. Velké oblibě se těší zejména vycpaní psi z hradního psince. 

Brněnské Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, které Bítov spravuje, připravuje do budoucna mnohá zlepšení. K těm nejbližším patří znovuzpřístupnění proslulé sbírky zbraní, založené Maxmiliánem z Vlašimi v roce 1726, a vybudování historické vstupní síně. 

K obrázkům (foto archiv KS SPPOP Brno): 

1. Mohutné hmotě hradu Bítov přidala klidná hladina jedné z nejstarších přehrad v českých zemích vážnosti a zdání nepřístupnosti. 

2. Obranná břitová věž z první poloviny 13. stol. pamatuje mocenský vrchol přemyslovského rodu, dobu, kdy byl Bítov knížecím a královským hradem. 

3. Jídelna je vyzdobena iluzivními malbami novogotické přestavby hradu. Z té doby pocházejí také kamna, lustr a nábytek. 

4. K nejcennějším interiérům Bítova patří vedle věžní místnosti taneční sál s výraznými iluzivními malbami vídeňského malíře Schüllera. 

5. Výzdoba tak zvaného arkádového pokoje měla navodit prostředí sala terreny. Nábytek z poloviny 19. století je rákosový (jeden z nejstarších svého druhu v našich zemích). 

6. V bývalé druhé břitové věži je instalována bohatě vyřezávaná lavice skandinávského nebo jihoamerického původu a židle zdobené řezbou s loveckými motivy. 

7. Raritní sbírka vycpaných psů hradního psince posledního majitele Bítova barona J. Hasse je součástí rozsáhlejší zoologické sbírky ve druhém poschodí zámku. 

Dosud vydané tituly stereokotoučků ze série Hrady a zámky Jihomoravského kraje Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně: Boskovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Pernštejn (1975), Bítov, Lysice, Rájec nad Svitavou, Telč (1976). 

Připravované tituly: Slavkov, Bučovice, Buchlov Buchlovice, Vizovice (1977).