006-101 STÁTNÍ ZÁMEK LYSICE 

Procházíte-li se pozoruhodnou terasovitou zahradou lysického zámku, dýchne na vás zdánlivý klid minulých staletí. Záhony kvetoucí od jara do podzimu, přísně symetrické tvary lemované stráží sloupového ochozu. A zabloudíte-li až pod samou zeď poslední terasy, za níž šumí listí kaštanů a lip starobylé zámecké obory, pozdraví vás dvanáct pozdněbarokních sošek charakterizujících celoroční práci lysických rolníků v osmnáctém století. 

Počátky lysického sídla tonou v mlze nedostatku písemných pramenů. Z nich se dovídáme spolehlivě, že osada Lysice má svého majitele v roce 1308, tedy dva roky poté, co poslední Přemyslovec vydechl v Olomouci duši pod rukou vraha. Vznik osady je však možné datovat o dvě století dříve. Jméno by bylo možné odvodit z několika významů, nejvěrněji však zní založení na lysé půdě uprostřed lesa. O tvrzi v osadě se dokumenty zmiňují až k roku 1480 a o něco mladší jsou hmatatelné důkazy o renesanční vodní tvrzi, jejíž základy tvoří nejstarší část zámku. Třípatrová budova tvrze dobudovaná, soudě podle letopočtu na severní fasádě, v roce 1554, nabyla dnešní podobu v několika stavebních etapách (1584-92, 1614-15, 1705-38, 1791-1800, 1820-21). Z rodů, které se na lysickém panství vystřídaly, jmenujme Černčické z Kácova, Březnické z Náchoda, Serényie, Piati a Dubské z Třebomyslic, za nichž se uskutečnily poslední úpravy zámku a parku v empirovém slohu doby předbřeznové (1848). 

Až budete procházet lysickým zámkem, určitě vás zaujme zbrojnice se čtyřmi sty zbraněmi evropského, ale i orientálního původu. Nejcennější součástí inventáře je raně barokní oltář zámecké kaple z padesátých let 17. století. Soubor padesáti střeleckých terčů nepostrádá ve své naivní výtvarné podobě smysl pro jadrný lidový humor a aktuálně odráží společensko politické události let 1818 - 1862. 

Část bohatého kulturního zázemí Lysic představovalo zámecké divadlo (vyhořelo v roce 1902). V Lysicích působil literární historik F. T. Bratránek a jako domácí vychovatel rodiny Dubských také slovinský osvícený básník Franc Prešener, osobní přítel F. L. Čelakovského a K. H. Máchy. Náměty ke svým literárním pracem čerpala z rodného moravského venkovského prostředí rakouská spisovatelka Marie Ebner-Eschenbachová. 

Současnost lysického zámku je pro socialistickou památkovou péči významná faktem, že jsou tu umístěny restaurátorské dřevozpracující dílny Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Z nich pochází většina obnovených částí inventáře moravských hradů a zámků. V lysických dílnách je hmatatelně navracena krása bohatému odkazu kulturního dědictví minulosti dnešku. 

K obrázkům (foto archiv KS SPPOP Brno): 

1. Lysický zámek z parku, s květinovým parterem uprostřed sloupového ochozu, odráží empirovou adaptaci ve druhé čtvrtině 19. století. 

2. Sloupový ochoz, sloužící k zábavám panstva, byl vybudován v první polovině 17. století a po roce 1833 upravený na sloupovou kolonádu toskánského řádu. 

3. Terasovitá zahrada náleží k pozoruhodnostem české zahradní architektury. 

4. Pracovna Marie Ebner-Eschenbachové, rozené Dubské (1830-1915), rakouské překladatelky Shakespeara, významné autorky prací z venkovského prostředí. V průčelí portrét spisovatelky z roku 1873. 

5. Jídelna se sbírkou cínového nádobí rakouské a německé provenience ze 17. a 18. století. Na stěnách jsou obrazy jezdecké školy J. Hamiltona, strop zdobí lustr z období druhého rokoka. 

6. Terče dnešní tzv. velké střelnice pocházejí z původní střelnice v zámecké oboře. Ve sbírce, která soustředila kolem padesáti terčů z let 1818 - 1862, je i několik obrazů s českými nápisy. 

7. Vzácné rokokové hodiny z míšeňského porcelánu s bohyněmi osudu Klóthó, Lachesis a Atropos, rozpřádající, odvíjející a přestřihující nit života. Pod nimi bůh ohně a kovářství Héfaistos a bohyně moudrosti Pallas Athéna. 

Dosud vydané tituly stereokotoučků ze série Hrady a zámky Jihomoravského kraje Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně: Boskovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Pernštejn (1975), Bítov, Lysice, Rájec nad Svitavou, Telč (1976). 

Připravované tituly: Slavkov, Bučovice, Buchlov. Buchlovice, Vizovice (1977).