006-097 KOKOŘÍN II - STÁTNÍ HRAD  

Až do poslední chvíle skrývají návštěvníku Kokořínského Dolu křivolaké větve borovic skalnatý ostroh, kterému vévodí nevelký hrad - Kokořín. 

Hrad Kokořín je ranně barokní stavba, bez složité soustavy opevnění, bašt, hradních nádvoří a různých bran. Je tu pouze nepostradatelný bergfrit, obytný palác, masivní hradby, padací most, umělý a přírodní příkop a to je vše. Prostota a jednoduchost opevnění je dána malým prostorem plošiny skalního pískovcovitého útvaru, na kterém se tísní celý hradní areál. 

Kokořínský hradní areál je klasickým příkladem podélné stavební dispozice, ale bez složité soustavy hlásek a dlouhých polygonů hradebních zdí. Dominantou celé stavby je 32 m vysoký bergfrit, poslední to útočiště hradní posádky. Do této věže, která má masivní 3 m silnou zeď, se dalo vcházet pouze jediným vchodem, opatřeným gotickým ostěním a umístěným vysoko nad nádvořím hradu. Přístup do věže oddělovala od ostatních hradebních staveb dřevěná lávka, ke které vedlo zvláštní věžičkou točité schodiště. Na kokořínském bergfritu se dodnes zachovaly krákorce věžního ochozu a impozantní kuželová kamenná helmice. Nejhlubším místem hradu je 45 m hluboká studna v severovýchodním příkopu, kam byla sváděna pomocí soustavy žlabů dešťová voda. 

Z dochovaných písemných zpráv se dovídáme, že hrad byl postaven za vlády krále Jana Lucemburského okolo roku 1320. Postavit jej nechal Jindřich z Osměchova, který jej však ještě v roce dokončení stavby, údajně vyměnil za hrad Veležice s Hynkem Berkou z Dubě. Ještě mnoho majitelů vlastnilo Kokořín, z nichž nejpozoruhodnější byli Aleš Škopek, odpůrce husitů, kteří také hrad dobývali a z části rozbořili. Nakrátko převzala v roce 1454 Kokořín královská koruna, než se jej znovu zmocnili pánové z Klinštejna a po nich nejvyšší královský písař Radoslav Beřkovský ze Sebířova, Kaplířové ze Sulevic, Hrzánové z Harasova a rok před svým úmrtím jej získal císař Rudolf II. 

Všemocný císařský generalissimus Albrecht z Valdštejna, po bitvě na Bílé Hoře, rozšířil své velkolepé frýdlantské panství i o hrad Kokořín. Po Valdštejnově pádu získal Kokořín v roce 1636 stoupenec Ferdinanda II., generál Jan z Boecku. V 18. století získali dočasně kokořínský hrad Bubnové z Litic a Swerts - Šporkové. V té době však již ze značně zchátralé středověké fortifikační stavby zbývá pouhá ruina, pozvolna srůstá se skalními útesy a stává se zároveň s nimi fantastickým, gigantickým pomníkem. Posledními majiteli hradu se stali v roce 1894 Špačkové ze Starburgu a jim patří také dík za záchranu rozpadajícího se hradu. Špačkové přistoupili k romantické obnově hradního areálu, která však není historicky věrohodná. Novogotickou stavební úpravu provedl E. Sochor a vnitřní malířskou výzdobu J. Fischer. 

Zmizelo tím kouzlo a nadšení, které pociťoval na svých toulkách kokořínským krajem Karel Hynek Mácha. Také Johann Wolfgang Goethe byl okouzlen Kokořínem a přirovnával jej k plujícímu korábu. I když necitlivá novodobá úprava setřela romantiku zákoutí s fantastickými skalními útvary, čas přece zastřel vše kdysi nové a hrad působí i nyní impozantním dojmem. Ostatně věž, nejdůležitější část hradu, zůstala původní a ční tu nad korunami stromů jako památka dávného středověku. 

Text k obrázkům: 

1. Malebný pohled je na hradní areál od silnice, která se hadovitě vine vzhůru okolo hradu 

2. Do hradu se vchází hlavní branou, ke které vede, přes hluboký příkop, dřevěný, dříve padací mostek. 

3. Z nevelkého nádvoří se díváme na novou budovu vlevo, vpravo na kulatou vížku a uprostřed na původní strážní věž. 

4. Jedna z obytných místností hradního paláce. 

5. Největší sál v hradním paláci, kde se panstvo shromažďovalo ke svým radovánkám. 

6. Podobné scénky se v dřívějších dobách odehrávaly velmi často. 

7. Pohled z ochozu strážní věže na nádvoří, hradební ochozy a hradní palác.